Jak na věc


gekon panenský

Výskyt Gekona obrovského

    Podčeleď gekonků (Sphaerodactylinae) má pět rodů s 95 druhy. Jsou to drobné, jen 4 až 8 cm dlouhé ještěrky, rozšířené v Jižní a Střední Americe a na Antilách. Nejvíce druhů má rod Sphaerodactylus - asi 60. Jsou to štíhlí gekonci, jejichž samci jsou zbarvení jinak než samice. Příbuzný rod Gonatodes má asi 20 druhů.
    Severovýchodní Indie, Bangladéž, Barma, Thajsko, Vietnam, jižní Čína, Malajsie, Indonésie, Filipíny a východní indoaustralské souostroví.
    Gekoni jsou jednou z nejpočetnějších skupin ještěrů. Vždyť čeleď gekonovitých (Gekkonidae), rozdělená na tři podčeledi, zahrnuje na sedm set druhů v 85 rodech.


Způsob života Gekona obrovského

    Většina gekonů klade vejce, jen původní novozélandské druhy jsou vejcoživorodé - samice kladou buď přímo živá mláďata, nebo se mláďata vzápětí z nakladených vajec líhnou. Samice kladou obvykle dvě vejce, někdy jen po jednom. V sezóně však naklade samička obyčejně více snůšek. Při kladení je obal vajec měkký a lepkavý, záhy však na vzduchu ztvrdne ve vápenitou skořápku. Vajíčka samice nalepuje do štěrbin skal, na kůru stromů, pod kameny apod. Někdy klade na určitá místa vajíčka několik samic. Denní gekoni felsumy však mají jiné zvyky. Samice snese jedno vajíčko, přidržuje si je na konci stočeného ocásku a přitom jím zadními končetinami otáčí, dokud měkký obal neztvrdne, což trvá půl hodiny. Poté naklade druhé vajíčko, postup opakuje a obě uloží do trhliny v kůře stromu.
    Druhově nejpočetnější je podčeleď gekonů (Gekkoninae). Největší druhy patří do rodu Gekko: dvacet druhů je rozšířeno od jižní Asie až po Japonsko a indoaustralskou oblast. Gekonů známe asi 600 druhů v 75 rodech.
    Čelisti gekonů mají množství drobných, jako jehličky špičatých zubů. Většina se živí hmyzem a jinými bezobratlými živočichy, velké druhy uchvátí a sežerou i jiné drobné ještěry, mláďata drobných hlodavců nebo ptáků. Některé druhy si však pochutnávají i na sladkém ovoci nebo rostlinných šťávách.
    Nejvíce druhů gekonovitých žije v Asii, našli bychom jich zde 215. Afriku a Madagaskar obývá asi 210 druhů, tropickou a subtropickou Ameriku kolem 180 druhů, v Austrálii a Oceánii žije více než 60 druhů, na Nové Guineji 17, na Novém Zélandu 12 druhů a v jižních oblastech Evropy 4 druhy. Další tři druhy zasahují do jihovýchodní Evropy v oblasti ležící na západ od Kaspického moře. Náš kontinent je tedy na gekony nejchudší.


Akvaristika » zařazené kategorie

    Živí se hmyzem, ale chytá i menší gekony, malé myši nebo ptačí holátka. Kromě toho loví i některé menší druhy hadů.
    Podobně jako naše ještěrky mají i gekoni poměrně křehký a snadno odlomitelný ocas. V případě nebezpečí ho také odhazují, čímž zaměstnají pronásledovatele a tak se často zachrání. Ocásek se totiž ještě dlouho mrská a tak upoutá pozornost nepřítele, zatímco gekon prchá do bezpečí. Po ztrátě ocásku nebo jeho části poměrně rychle dorůstá nový, ten však již nemá obratle a liší se často uspořádáním šupin i tvarem od ocásku původního. Ocásky některých druhů jsou ztlustlé a slouží jako zásobárna, například u australských druhů rodu Cedura. Je to gekoní konzerva energie.
    Druhá podčeleď, gekončíci (Eublepharinae), má pět rodů s 15 druhy. Jsou rozšířeni od jihozápadu USA do Střední Ameriky a ve východní i západní Africe. Kromě toho je tato podčeleď zastoupena i v jihozápadní až jihovýchodní Asii. Gekončíci se od všech svých příbuzných liší tím, že mají malá, pohyblivá oční víčka a že nemají na prstech přísavná ústrojí.


Tělesné rozměry Gekona obrovského

    Oči gekonů jsou nápadně velké, u nočních druhů se štěrbinovitou, neobyčejně pohyblivou panenkou. Denní druhy mají zornici kulatou. Oční víčka gekonů jsou většinou srostlá a průhledná, nepohyblivá jako u hadů. Jen gekončíci mají nedokonale vyvinutá víčka. zrak všech gekonovitých je výtečný.
    Většina gekonovitých má na spodní straně prstů rozšířené plošky s různě utvářenými lístkovitými šupinami. Obvykle jsou uspořádány lamelovitě. Jsou to kožní útvary s miliony mikroskopických komůrek, které dovolují gekonům přisát se a bezpečně se pohybovat i po velmi hladkých kolmých nebo převislých podkladech. Mimo to mají mnohé druhy na prstech drápky rovněž sloužící ke šplhání. Mnozí se bravurně pohybují i po stropě hřbetem dolů. Některé druhy gekonů však přísavné lamely postrádají, a proto žijí převážně na zemi, jako např. gekončíci.
    Kůže gekonů je jemná a gekoni často pokožku svlékají, včetně průhledného pokryvu očí. Odlupuje se v cárech a gekoni zbytky obyčejně sežerou. Tito zajímaví ještěři dovedou také měnit barvy, především jejich intenzitu.


Zvířata » zařazené kategorie

    Chováme je v teráriu o rozměrech nejméně 50 x 40 x 50. Jako substrát používáme písek se zahradní prstí, na něj rozmístíme silnější větve a korkové roury jako úkryt. Terárium můžeme vysázet robustnějšími rostlinami. Ve dne vyhříváme na teplotu 27-33°C, v noci můžeme teplotu snížit na 22-25°C. Rosíme dvakrát denně na vlhkost 50-60%, v noci až na 80-90%.
    Nachází se nejčastěji na skalách nebo na budovách a to dokonce i ve velkých asijských městech. Jeho původním domovem jsou deštné pralesy. Přes den spí gekon v puklinách nebo ve škvírách
    Pohlavně dospívají ve věku 18-24 měsíců. Samice klade obvykle do rozsedliny skály nebo do škvíry ve zdi 2 vejce. Inkubujeme je při denní teplotě 25-30°C, noční 20-22°C a vlhkosti vzduchu 60-70%. Mláďata se líhnou asi po 115 až 130 dnech. Potravu začnou přijímat po 2 až 3 dnech, chováme je odděleně.

Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
200
13540
cache: 0024:00:00