Jak na věc


jatka vojenice cz

Pracoval jsem v jatkách, dnes maso nejím

    Kapitolou samou pro sebe je výroba párků. Dělají se v obrovských mlýncích, které dělají takový hluk, že pracovníci museli mít klapky na uších. Pochybuji, že maso dělá takový hluk. Vedle mlýnků stojí pytle s nějakou červenou sypkou látkou, předpokládám, že to byla sojová mouka. To je možná jediný zdroj bílkovin v párcích. Takže pomelou co se dá, včetně kousků, které v domácnosti nepoužíváte, a obarví to moukou. Pravděpodobně pomleli i můj nález plísní zeleného kousku masa v rohu. Ptal jsem se jich, co s tím mám udělat, ale tvářili se, jako bych chtěl vyhodit poklad. Nepochybuji, že v tom provoze moc odpadu nemají. Ani moc čisto. Když si uvědomili, že kontrola se jim nevyhne a že po bourárně jsou na řadě oni, začali jsme čistit trubky tím způsobem, že se obalili provizorně do alobalu. Nebyli totiž vlemi dlouhou dobu čištěné a špína z nich nešla dolů ani pod silným tlakem vody."
    A co datum spotřeby zmraženého masa? To se vyřeší velmi elegantně novou nálepkou. Taktéž mě zaujaly zmražené kusy masa, které byly balené do obalů s portugalskými (nebo španělskými) nápisy a z nichž se řinul charakteristický sladký puch. Očividně jsme ho balili do jejich obalů a jejich cenovek, nikdy jsem si nevšiml, že by tyto podivné kousky vyšly ven s označením, že jsou z cizí země.


Vital hotel a restaurant Villa Ritter

    Hned první den v práci mi přišel podivný. Zatímco v továrně na zpracování ovoce po mně chtěli potravinářský průkaz, tak na jatkách nikoliv. Přišlo mi to trochu podivné, protože potravinářský průkaz vydává lékař a nedá ho nikomu, kdo má například HIV, žloutenku či jinou neléčitelnou chorobu, přenášející se krví. V provozu, kde se pracuje s ostrými háky a noži mi to přišlo víc než na místě. Hned můj druhý dojem byl velmi negativní. Na jatkách je neuvěřitelný puch, který neodstraní ani sprcha. Dusivý smrad rozkladu a smrti. Atmosféra na pracovišti byla také velmi negativní, agresivní, nejhorší vulgarity létaly směrem k brigádníkům úplně běžně. A pak to přišlo. Smršť bizarních příhod, kterými děsím občas lidi, kteří mají nutkání mě přemlouvat do pojídání masa.
    Není divu, že tato smršť zážitků mnou otřásla. A nebyl jsem jediný. Mnozí mí kolegové brigádníci nabyli dojmu, že maso a hlavně párky od této firmy v Uherském Hradišti nikdy jíst nebudou. Kdo ví, možná jatka produkují i vegetariány a vegany, ne jen maso. Takže to má asi dobrý konec, co myslíte?


KDYBY JATKA MĚLA STĚNY ZE SKLA...

    Všímáte si na ulici těch podivných existencí, co tráví většinu života ve stánku s panákem tuzemáku v ruce? Tak přesně takoví lidé, u nás se jim říká ožungři, dělali na bourárně, tedy bourali přivezené půlky krav a prasat a dělali z toho ty kousky, co jdou do supermarketů. Jednou jsem byl svědkem toho, jak se jeden z těchto lidí opil a vymočil se přímo v provozu na zem. Opravdu nebyla nouze o podnapilé lidi na pracovišti. A také nebyla nouze o schované flašky alkoholu na záchodě. A ten nejhorší z nich, který měl již bílou kůži na prstech od toho, jak zanedbával hygienu, se staral o čištění provozu. Kolovala o něm historka, že chodil 14 dní s výkalem na kalhotách, a já jim to naprosto věřil. Tento chlápek, kterému právem přezdívali plesnivý sýr a který měl vzezřením velmi blízko k bezdomovci, byl ten vyvolený, kdo se měl starat o to, aby se v provozu neobjevily škodlivé bakterie.
    Myslíte si, že úřady zajímal nějaký hygienický stav věcí? Když chodila „paní doktorka“ na kontrolu, vždy dostala velký pugét, všichni na ni byli nejmilejší z milých a vždy odcházela s krabicí výslužky. Hned jste poznali, že má přijít, protože místo obvyklé vulgární buzerace s vámi mistr jednal slušně.
    Po čase jsem potkal řidiče vysokozdvižného vozíku, který přerovnával smrduté bedýnky na dvoře jatek. Celé dny stály s kousky masa na horkém letním slunci. Vidět svíjející červíky v těchto bedničkách nebyl problém. Sice se později čistily, ale mnozí toto čištění odbývali. Nicméně tento řidič v té době, kdy jsme spolu mluvili, už maso také nejedl. Myslím, že nikdo normální tam dlouhodobě nemůže vydržet.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00