Jak na věc


léčitel jaroslav doubrava recenze

fotografie z ostravské premiéry

    Činoherní studio, Divadlo Petra Bezruče, Divadelní spolek Kašpar -  Brian Friel: Léčitel. Překlad Ester Žantovská, režie Filip Nuckolls, dramaturgie Lenka Bočková, kostýmy Petra Krčmářová. Premiéry 16. 10. Ústí nad Labem, 17. 10. Ostrava a 18. 10. 2012 Divadlo v Celetné Praha


fotografie ze zkoušení Léčitele

    Na temnou scénu plnou židlí obrácených k publiku přichází Jakub Špalek jako léčitel Frank Hardy a vypráví o tom, jak v dětství objevil svou vlohu. Brzy odešel z domova a už dvacet let objíždí zapadlá velšská a skotská sídla, jejichž cize znějící keltské názvy si cestou opakuje. Najmou sál, vyvěsí plakát a pak přijde ta chvíle. Dohraje gramofon, on vstoupí do sálu a v jakémsi transu obejde přítomné. Je to jen show, někdy dojde k zázračnému uzdravení, většinou však ne, a tak pochyby nad svými schopnostmi zahání lahvemi whisky. Mluví o složitých vztazích s ženou a vzpomíná na okamžiky společného života, Černě oděná Markéta Haroková jako Grace vypovídá, jak s Frankem z domova uprchla, obdivovala ho i urážela, byla silnější, ale visela na něm, opustila ho a vrátila se. Mluví o mrtvém dítěti a potratech, o hlučném impresáriovi a jeho otravné gramodesce. Teď bydlí v Londýně, navštěvuje lékaře, ale už otupěla. Matúš Bukovčan jako impresário Teddy se zamýšlí se nad životem s umělci, vážné věci
    Z Ústí nad Labem (úterý) přes Ostravu (středa) do Prahy (čtvrtek) doputují spojené síly Činoherního studia, Divadla Petra Bezruče a Divadelního spolku Kašpar. Od 16. října představují tři herci tří scén ze tří měst společnou českou premiéru Léčitele irského dramatika Briana Friela. V překladu Ester Žantovské, v režii Filipa Nuckollse.
    Koprodukční Léčitel neoslní technickou brilancí ani režijním pojetím - Nuckolls se omezuje na práci s textem a jednoduché aranžování v prostoru. Výsledek tak můžeme označit za celovečerní vyprávění mezi židlemi. S velkou pravděpodobností neurazí - ale míra případného nadšení je, obávám se, přímo úměrná tomu, jak koho příběhy téhle trojice zaujmou.
    Oživením chmurných bilancí je Teddy Matúše Bukovčana (Činoherák), člověk z té zvláštní trojice nejpraktičtější, vykládající léčitelství jednoznačně jako umělecký žánr, při troše štěstí i výdělečný. Všichni totiž rádi vzpomínají na plnou šrajtofli nejvděčnějšího uzdraveného.


3 herci, 3 divadla, 3 premiéry...

    Ti tři z různých úhlů nahlížejí, každý po svém, společně sdílený prostor v uplynulém čase. Takže jsou vlastně stále spolu. Vyprávějí o stejných zázracích i karambolech, o lidské bídě, o mizérii velikášství, o jeho rubu na cestě k osamění. Oním guru kráčejícím od zázraku uzdravování k jeho fetišizaci a znehodnocování je Frank Jakuba Špalka (Kašpar). Věří léčitel sobě, nebo se spoléhá na náhodu a pravděpodobnost? Sebevědomí střídá životní nejistota a živoření; v metafoře severního konce světa, za kterým je už jen bídné nic.
    Monodrama je náročný úkol pro režiséra a pro herce, ale i pro vnímání diváka. Nepřetržitý monolog je obtížná dramatická forma a jeho zvládnutí je pro herce velká výzva. Musí udržet neustálé soustředění diváka, ovládnout jej silou své osobnosti, být s ním spojen neviditelnou nití a vést s ním jednohlasý dialog. Inscenace Léčitele tyto požadavky splnila dokonale, každý ze tří herců má potřebné charisma, devízou je i dobrá artikulace, vždyť při minimu akce na jevišti záleží na každém slově. Takže opět jedno představení, které v mysli dlouho dožívá...
    Možná by chvályhodnějším poselstvím „urbi et orbi“ tří scén bylo téma pichlavější. Činoherní studio i Divadlo Petra Bezruče takové inscenace umí. Při vší úctě k Frielovu dílu, také on dokáže napsat cajtštyky, Léčitel k nim ale nepatří. Míří k intelektuálně obrazné výlučnosti, což bude drhnout hlavně v přímočařejší Ostravě.


A víra tvá tě podle Friela uzdraví

    Režíruje Filip Nuckolls, z každého divadla přichází jeden herec: titulního kočovného "léčitele" Franka Hardyho hraje pražský Jakub Špalek, jeho ženu Grace ostravská Markéta Haroková a manažera Teddyho ústecký Matúš Bukovčan. Ty tři postavy spolu při svém kočování po skotském a velšském venkově cosi zažily, něčím si prošly a nějak (vesměs nejspíš ne moc dobře) to s nimi dopadlo - a ve třech půlhodinových monolozích (a jednom kratším čtvrtém) o tom ze tří různých úhlů pohledu vyprávějí.
    Na jevišti zaznamenáme jen náznak scénografie (řady dřevěných židlí na jevišti odkazují k hledištím venkovských sálků), s jednoduchými dobovými kostýmy - zkrátka jde o divadlo literární, stojící bytostně na textu. Jeho interpretaci lze označit za vesměs adekvátní, ovšem nikterak brilantní: zejména Matúš Bukovšan je sice slušný herec, ale k nejlepším "šprechrům" českých scén vskutku nepatří, u Markéty Harokové zase občas zarazí náběh na vzláštně strojenou intonaci.
    Jako první hru uvedla Frielovi Proměny (Translations, 1980), kterou Kašpar premiéroval v roce 1997 Nyní se tento slavný irský autor na repertoár Kašparu vrací s hrou Léčitel.
    Monology na téma lidového, spíše duchovního než praktického léčitelství, vyjadřují ve spektru divadelního života buď narůstající zoufalství z podfinancování české kultury, jíž nezbývá než se spojovat k přežití, nebo je výsledkem dlouhodobější spolupráce na ose české a moravské alternativy. Vypadlo z ní jen do sebe zahleděné Brno.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
cache: 0000:00:00