Jak na věc


lovci mamutů referát

Jo Nesbø - Lovci hlav, aneb Jo Nesbø potřetí, přesto poprvé

    Lovci hlav od populárního spisovatele Joa Nesbøa již tradičně oživil české knižní stánky stejně jako předešlá díla od stejného autora. Svůj podíl si na tom rozhodně ukrojil i akcí nabitý děj, který nenechá čtenáře chladným a nutí ho číst dál.
    Ve svém dalším románu autor bestselleru Nemesis uvádí na scénu nového hrdinu. Roger Brown je podle svého vlastního názoru nejlepší a nejhůře placený lovec hlav (headhunter) v Norsku, má příliš krásnou ženu a příliš drahou vilu, a proto si musí přivydělávat krádežemi uměleckých děl. K tomu využívá kontaktů, které získává při své práci. Clas Greve je dokonalý kandidát na jakoukoli vrcholnou pozici. Ženám připadá okouzlující, a navíc vlastní jeden Rubensův obraz stomilionové hodnoty. Dokáže-li Roger Brown tento obraz získat, vyřeší se tím jeho ekonomické potíže a navždy získá svou ženu Dianu. Když se však Brown dostane do Greveho bytu, zjistí něco, co vědět ani nechtěl. Roztáčí se nečekaný kolotoč událostí. Náhle se lovcem hlav stává někdo jiný, Brownovi jde o život a mění se ve štvanou zvěř. Začíná zběsilý hon a boj o přežití, ve kterém může zvítězit jen jeden...


RECENZE (KNIHY): Lovci hlav Joa Nesbøho jsou plní napětí, krve a výkalů

    Po mnohé slibujícím prologu vědecky popisujícím dopravní nehodu mezi nákladním vozidlem a běžným osobním vozidlem je nám představen standardní běžný den hlavní postavy Rogera Browna.
    Pentagram je podle samotného autora knihou, která se z celé série nejvíc soustředí na postavu Harryho Holea. Nejenže jeho problém s alkoholem je akutnější než dřív, ale hraje se tu i o jeho duši. Mefistofelská postava Toma Waalera mu totiž nabízí spolupráci. Ví, že Harryho důvěryhodnost u šéfů je momentálně na nule, a tak mu bez obav odhaluje tajnou síť současných i bývalých policistů, kteří bojují za spravedlnost, přizpůsobivost, svalnatost a vůbec všechny ty správné hodnoty, pro něž v dnešní přehnaně liberální společnosti není místo.


Předloha k filmu Lovci hlav je jako thriller od Tarantina

    Prolog, první část, druhá část… Jasně, čte se to rychle. Netřeba se textem příliš zaměstnávat, jde o oddechové čtení. Scénářové. Přesně připraveno pro film (který právě vešel do kin) a bohužel autor vařil ze surovin, které jste už mohli stokrát vidět. Např. začneme nějakou scénou z prostřed děje, pak necháme příběh plynout od začátku, ve správný okamžik scénu zopakujeme a jedeme ku konci. Nebo uděláme hodně vážnou dopravní nehodu a kdo jako jediný zcela náhodou přežije? Odpovídat snad nemusím. A takovýchto omšelých šablon je v knize dost. Nic nového. Tady dávám bod dolů.
    Jo Nesbøvi se podařilo něco, o co usiluje zřejmě každý autor beletrie. Smísit napínavý příběh se zajímavou myšlenkou. Nebýt pouze prvoplánovým výkřikem, ale plnohodnotným literárním dílem. Nebojí se zajít do romantických poloh. Sex používá jako doplněk, ne jako lacinou vábničku pro čtenáře. (Dokonce i vztah Kjikeruda s ruskou prostitutkou Natašou má svou poetiku.) Nebojí se dát čtenáři nahlédnout do vzdálenějších kultur a rituálů (ochotně vysvětluje co je to mizuko jizo), a také rád poučuje (vyšetřovací techniky CIA, jak funguje curacit a jak jej nejlépe aplikovat).Roger Brown je lovec hlav. Žije nad poměry. Stýká se s lidmi z vyšší společnosti. Je nasnadě, že ve hře bude nejen domnělý Rubensův obraz, ale také vrcholná pozice přinášející nemalé finanční zisky. Lov hlav možná nebude tak metaforický, jak by se zpočátku mohlo zdát.


Jo Nesbø - box (6.-10. díl) (Harry Hole)

    Nesbø, nebo taky novodobej Larsson. Jednu jeho reading copy recenzi už jsem dělal, a byla to Nemesis, která mě absolutně dostala a u který jsem se rozhod, že “sakra musim tenhle žánr z tohohle severu číst mnohem víc”. Čas uzrál a příležitost další reading copy jsem chopil za pačesy, tři dny jsem v podzimních večerech hltal stránku po stránce a výsledek leju sem, jako obvykle. Tentokrát je to spíš ostrá whisky v krišťálove čistý “Jack Daniels” originálce, než temně červený víno v zaprášený skleničce v případě Nemesis. Oboje má svý pro a proti.
    Celá koncepce příběhu o Rogeru Brownovi, nejlepším a nejhůře placeným lovcem hlav (hledač talentů pro vedení firem pozn. aut.), který i přes to, že patří k nejlepším z nejlepších, je ve svém osobním životě nešťastný a bezradný, protože ji nedokáže finančně zabezpečit, a tak si ke svému povolání vybírá i netradiční vedlejšák – krádeže obrazů, je postavena na stupňování napínavých scén prokládaných drobnými fillery rekapitulující děj.
    Pentagram (Marekors, 2003) je pátou knihou ze série o Harry Holeovi; přímo navazuje na předcházející Nemesis (Sorgenfri, 2002) a spolu s Červenkou (Rødstrupe, 2000) tvoří tzv. Osloskou trilogii. Na konci Nemesis se Harrymu podařilo úspěšně vyřešit případ loupežné vraždy, setřást ze sebe podezření z vraždy, a navíc slušně pokročit v případu vraždy své bývalé parťačky, do které je - zdá se - zapleten jeho kolega z oddělení Tom Waaler.


Nesbo přivolává na scénu Mefista i vtipného hajzlíka

    Hlavním hrdinou a vypravěčem celého příběhu je Roger Brown. Lovec hlav. On vybírá kandidáty na vysoce prestižní pozice v prestižních firmách a považuje se za nejlepšího ve svém oboru. Tenhle chlapík ve špičkovém oblečení má zkrátka o sobě hodně vysoké mínění. Užívá si rozhovory s potenciálními kandidáty a ještě na ně používá výslechovou metodu FBI. Zároveň je ale také poměrně zakomplexovaný: kvůli svým ani ne 170 cm výšky, kvůli strachu, že ztratí svou ženu, které navíc nechce dopřát dítě. Žijí v drahém domě, Roger manželce pořídil galerii. To něco stojí, a tak si Roger začal přivydělávat krádežemi obrazů. Když máte známého v bezpečnostní agentuře, je to hned jednodušší. A právě v galerii své ženy Roger narazí na Nizozemce Clase Greveho, který je nejen výborným úlovkem pro lovce hlav, ale také vlastníkem vzácného Rubensova obrazu. Tomu se přece nedá odolat…
    Jakkoli chceme věřit, že Harry jako skutečný správňák nemůže podlehnout jednoduchým a pohodlným řešením, přesto v nás hlodají pochybnosti. Kromě psychologického pitváníčka se samozřejmě dočkáme i napínavé detektivní linie korunované nečekaným zvratem, jak je pro Nesbøho typické.
    Rozsah, nebo chcete-li délka, knihy, patří k těm diskutabilním. Kdo byl zvyklý na autorův standard, v podobě 450 až 700 (gargantuovská Nemesis) stran, bude v případě nového počinu norského spisovatele pravděpodobně zklamán. Je to však jen a jen jeho chyba, neboť úderní 250 stránkoví Lovci hlav přesně splňují všechny thrillerové mechanismy. Někdy atraktivní, někdy otravný balast detektivek je ořezán na minimum a zbývá pouze čirá, na skřipec napnutá, energická jízda. Menší problém můžete shledat ve faktu, že tato jízda je zkrátka spíše taková jednohubka a vzhledem k poutavosti Nesbových příběhů se vám nebude chtít na konci hrdinovy odyssey Brownův svět opustit.


Lovci hlav – thriller, který chcete číst

    Po nové knize Joa Nesbøho rozhodně sáhněte, máte-li chuť zaplést se do hutné atmosféry příběhu, jehož tempo vás strhne a nepustí až do poslední strany. V knize se šikovně mísí napětí a vtip, strach i hnus. Lovci hlav jsou rozhodně hitem letošního podzimu. Dostanou se vám pod kůži stejně jako se pach výkalů vryl nesmazatelně do paměti Rogeru Brownovi.
    Jelikož máme co do činění s Jo Nesbem, bylo by naivní se domnívat, že bude děj jednoduchý a přímočarý, ačkoli se tak na první i mnoho dalších pohledů tváří. Tah na branku je zde mnohem patrnější a linie čitelnější nežli v knihách o Harrym Holeovi. Ale to už je zase vysoká hra samotného autora, který čtenáře s oblibou vodí za nos.
    Jo se mi čte prostě perfektně, co k tomu víc říct. Proběhne snad jen jediná výtka— na dvě stě padesát stran mi prišlo dělení do částí trochu zbytečný, ale jak je libo. Chápu, že tim chtel Jo oddělit milestony jako “lov na kalydonskýho kance” v částech 1-2, rogerovo znovuzrovení mezi částmi 3 a 4 a podobný věci. Já to pochopil, ale asi bych to dal i bez dělení.
    Novinka Jo Nesba není jen napínavým thrillerem o honičce na zprvu nesympatického vyhledávače talentů. Je to kniha plná asfaltově černého humoru, jen to přehání s karikaturami namyšlených mužů.


Jmenuji se Roger Brown a jsem nejlepší lovec hlav v Norsku.

    Když kniha začíná dlouhým odstavcem, kde se píše o poměru rychlosti, času a hmotnosti vozidel při autonehodě a následně je dosti detailně popsána krvavá scéna z vnitřku havarovaného vozidla, začne hned jeden přemýšlet, o čem by to celé mohlo být a že to asi nebude pohádka pro malé děti. Přitom po krvavém prologu následuje docela dlouhá část, ve které nikoho nezavraždí, nepostřelí či neoloupí.
    Náhodné setkání s „bludným“ Holanďanem Clasem Grevem se stává hybatelem veškerého děje a čtenář do poslední chvíle neví, jak se ve skutečnosti věci mají. Jo Nesbø má neuvěřitelný vypravěčský talent, kdy s chladnou logikou neváhá podstatné zamlčet, aby čtenář na konci nepřišel o velké vyvrcholení, které by si s postupným odkrýváním naplno neužil. V prologu lze najít spoustu jemným stop k rozuzlení dalšího děje, ale na začátku čtení je to téměř nemožné. Pokud si uděláte čas a otevřete Lovce hlav podruhé, rozhodně neprohloupíte. Naopak oceníte mistrnou a přesně vykalkulovanou stavbu děje.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00