Jak na věc


lovci diamantů wilbur smith

Předloha k filmu Lovci hlav je jako thriller od Tarantina

    Autor ale použitím první osoby poněkud poodkryl karty, se kterými trumfuje při psaní příběhů Harryho Holea. Přestože hlavní hrdina do nejmenších podrobností líčí vše, co vnímá, umně při tom zamlčuje indicie potřebné k rozkrytí zápletky. Jako kočka hlodavce si tak čtenáře pohodlně dostrká tlapkou tam, kam potřebuje. Fungujícím fíglem je podstrčit mezi řádky nějaké řešení, takže si čtenář lebedí, že autora i hlavního hrdinu převezl a už ví, jak to celé dopadne. Při cestě z Nesbøva labyrintu však není radno chytat se chatrných nití.
    Děj je díky tomu svižný a spolu s 250 stránkovou knihou jsou Lovci hlav záležitost spíše na dva až tři večery, nadšenci s volným odpolednem mohou mít tuto knihu zvládnutou i za pár hodin. Lovci hlav se tak stávájí knihou spíše kratší v porovnání s ostatními tituly, například ze série o Harrym Holeovi (Nemesis i Pentagram mají ~500 stran).
    Čtvrtým, posledním a asi největším pozitivem je příběh jako takový. Nejde o detektivku v pravém slova smyslu, policista vyšetřuje vraždu a hledá stopy které by ho vedly k dopadení padoucha.
    Oproti Nesbově majoritní detektivní sérii v čele s postavou antihrdinského, workoholicky a notoricky založeného kriminalisty Henryho Cola jsou Lovci hlav čistým thrillerem. To znamená rozdíl v rozsahu, postavách, prostředí a samozřejmě i zápletce. Všechny aspekty si řádně probereme od A do Z až k A.


Jo Nesbø - Lovci hlav, aneb Jo Nesbø potřetí, přesto poprvé

    Jo Nesbøvi se podařilo něco, o co usiluje zřejmě každý autor beletrie. Smísit napínavý příběh se zajímavou myšlenkou. Nebýt pouze prvoplánovým výkřikem, ale plnohodnotným literárním dílem. Nebojí se zajít do romantických poloh. Sex používá jako doplněk, ne jako lacinou vábničku pro čtenáře. (Dokonce i vztah Kjikeruda s ruskou prostitutkou Natašou má svou poetiku.) Nebojí se dát čtenáři nahlédnout do vzdálenějších kultur a rituálů (ochotně vysvětluje co je to mizuko jizo), a také rád poučuje (vyšetřovací techniky CIA, jak funguje curacit a jak jej nejlépe aplikovat).Roger Brown je lovec hlav. Žije nad poměry. Stýká se s lidmi z vyšší společnosti. Je nasnadě, že ve hře bude nejen domnělý Rubensův obraz, ale také vrcholná pozice přinášející nemalé finanční zisky. Lov hlav možná nebude tak metaforický, jak by se zpočátku mohlo zdát.
    Naopak na zápletce si smlsneme. Extrémně filmová dramaturgie (pravý opak Larsonova Milénia) spolu s malým počtem postav, poměrně explicitní brutalitou a černo„hnědým" humorem, vytváří perfektní ingredience pro moderní, napětím nasáklý thriller. Paradoxně nejvíce předesílaná devíza příběhu, v podobě krádeží vzácných děl, je po chvíli upozaděna, což možná zamrzí, nicméně je to pochopitelná berlička pro vynucený, avšak elegantní spád knihy.


Lovci hlav – thriller, který chcete číst

    Tím prvním rozdílem je rozsah – přibližně poloviční oproti předchozím dvoum Nesboho knihám. Kdo už zná Nesboho styl psaní začne litovat, protože ví, jak čtivě autor dokáže psát, a jak je nesnadné se od jeho příběhu odtrhnout. A v tomto smyslu Lovci hlav skutečně nezklamou. Dalším rozdílem je ústřední hrdina – už to není společenská nula Harry Hole, ale Roger Brown - člověk prestižního povolání a vybraného vkusu. Je to headhunter – lovec hlav. Pro velké norské korporace vyhledává vhodné kandidáty na manažerské pozice, a používá k tomu efektivní – leč velmi nelítostný – postup. Ve svém soukromém životě si užívá luxusu a přízně své krásné manželky Diany.Idylka? Jen na oko. Náročná manželka dovede Rogera k tomu, že mu již nestačí finanční ohodnocení od jeho živitele, a tak hledá „vedlejší možnosti zdrojů“, abych byl korektní a nevykecal vám toho přespříliš. Je zvyklý být před lidmi o krok napřed a být pánem situace. Nepočítá s tím, že jednoho dne se role obrátí, a z lovce hlav se stane štv
    Jo Nesbø se proslavil především sérií důvtipných detektivek s rozervaným hrdinou Harry Holem. Nyní se ale také na české pulty dostává kniha, která se ze série vymyká. A Cimrman by měl radost - autorovi se "úkrok stranou" rozhodně vyplatil.
    První, co se mi rozlilo v hlavě po zaklapnutí poslední kapitoly bylo něco jako “Wau, na dvě stě čtyřicet stránek dost slušně rozehranej thriller”, taky jsem měl ale malinko hořkou pachuť v puse, to je prostě asi jasný, všechno nemůže bejt prostě perfektní (a je to tak dobře). Ve všem, co jsem od Nesba četl byl Harry Hole, kterej mi k srdci, ač se to může zdát třeba divný, moc nepřirost. Má zajímavý archetypní rysy a vůbec, perfektní vlastnosti sedící na hlavního hrdinu, ale já osobně je prostě nevidim, i přes jeho sherlockovský schopnosti rozlousknout většinu případů a ješte to bad guyům natřít s co největší elegancí.


Nesbo přivolává na scénu Mefista i vtipného hajzlíka

     Tom jako správný ďábelský svůdce nabízí Harrymu světské statky (lepší plat), masíruje jeho křehké ego (oni dva přece patří k těm nejlepším, k posledním spravedlivým) a využívá jeho slabostí (co ostatně zbývá profláklému alkoholikovi jiného než se přimknout k autoritativnímu vůdci). Síla Pentagramu je především v tom, že si čtenář až téměř do konce není jistý, kterou cestou se Harry vydá, jestli „dokáže říct ďáblovi ne“.
    Není to příliš dávno, co jsem si tu pobrečel nad Nemesisem v současné době hodně čteného Joa Nesboa. Přesto, když jsem dostal možnost přečíst si před oficiálním vydáním jeho další knihu, využil jsem jí. OLovci hlav jsem neměl informací, ani co by se do hršle vešlo, proto mě hned po otevření zásilky překvapila jeho útlost. Kriminálka jednadvacátého století a jen 250 stran? První bod k dobru!
    Netuší přitom, že leze do osidel pavoukovi nejen ohavně chlupatému (scéna v kadibudce je dostatečně výmluvná), ale rovněž prudce jedovatému. Rozpoutává se tak souboj na život a na smrt, při němž si chlapci tak trošku "porovnávají své vrozené dary", neberouce ohled na nikoho a nic kolem.
    A díky moc Knize Zlín za poslání reading copy a za úžasnou práci v jejich oboru. Sněhuláka a dalších už se nemužu dočkat. Jen nevím jestli se podíleli na přebalu knihy přímo, v obou případech— moc se mi líbí.


Švábi (paperback) (Harry Hole #2)

    Třetím z hlavních plusů je , jakým stylem autor vykreslil scény nechutné či krvavé. Všechny tyhle scény tu totiž mají svůj smysl a nejsou v knize jen proto, že autor chce, aby byla kniha prostě plná krve a humusu. Zde je to celé ještě "zajímavější" o to, že je kniha vyprávěna, jak jsem již říkal, v první osobě. Když hlavní postava popisuje, jak se schovává před padouchem v záchodové míse, autor zde detaily nešetří a i mě a to jsem docela otrlý, se začal zvedat žaludek. Zde se tedy sluší čtenáře upozornit, kniha rozhodně není pro slabší povahy.
    Je nám představen hlavní hrdina, Roger Brown, pracovník personální agentury, jehož pracovní náplň spočívá ve vybírání vhodných lidí na významné pozice ve významných firmách "je to tzv. lovec hlav". Už to, jak v první kapitole jedná s jedním takovým uchazečem o vysoký post, používaje při tom výslechové metody FBI dává tušit, že to nebude jen tak obyčejný člověk.
    Žádná postava zde vlastně není epizodní a všechny mají i na poměrně útlou knihu nabitou dějem umně sepsané kratší i delší monografie mapující alespoň část ze života a charakteru zúčastněných. I díky tomu se dokážeme skrz ostatní postavy lépe vcítit do Rogera Browna, hlavní postavy.
    Po přečtení takových hitů, jako je Šifra mistra Leonarda nebo Andělé a démoni jsem dlouho nemohl najít něco podobně zajímavého a dobrého. Teď to vypadá, že se mi to konečně povedlo.


Jmenuji se Roger Brown a jsem nejlepší lovec hlav v Norsku.

    Ve svém dalším románu autor bestselleru Nemesis uvádí na scénu nového hrdinu. Roger Brown je podle svého vlastního názoru nejlepší a nejhůře placený lovec hlav (headhunter) v Norsku, má příliš krásnou ženu a příliš drahou vilu, a proto si musí přivydělávat krádežemi uměleckých děl. K tomu využívá kontaktů, které získává při své práci. Clas Greve je dokonalý kandidát na jakoukoli vrcholnou pozici. Ženám připadá okouzlující, a navíc vlastní jeden Rubensův obraz stomilionové hodnoty. Dokáže-li Roger Brown tento obraz získat, vyřeší se tím jeho ekonomické potíže a navždy získá svou ženu Dianu. Když se však Brown dostane do Greveho bytu, zjistí něco, co vědět ani nechtěl. Roztáčí se nečekaný kolotoč událostí. Náhle se lovcem hlav stává někdo jiný, Brownovi jde o život a mění se ve štvanou zvěř. Začíná zběsilý hon a boj o přežití, ve kterém může zvítězit jen jeden...


Senzační sbírka zvířat doktora Proktora

    Co se to stalo, kam se ztratil Nesbøho oblíbenec Harry Hole? Nikam, to jen připravovaná česká premiéra filmového zpracování thrilleru Lovci hlav přiměla vydavatele, aby dočasně přerušil Holeovskou sérii a vydal knihu, jejíž prodej snad podpoří i film. Pro čtenáře, kteří si na Harryho už stačili zvyknout, to bude zajímavá změna, a budou moci také hodnotit, jestli Nesbø zvládá thriller stejně dobře jako kriminální román. Kromě nového žánru doznala jeho kniha i dalších změn, jako je typ hlavního hrdiny, rozsah textu a způsob vedení děje. Nesbø si pro svůj thriller vybral jiného hrdinu. Místo drsného detektiva, který má problémy s alkoholem i rodinným životem, ale drží se určitého, i když svérázného mravního kodexu, nastupuje upravený, distingovaný personalista Roger Brown, který ale mravní kodex zcela postrádá. Každý Rogerův krok je motivován. Celý svět Nesbøho knihy je sobecký, každý z protagonistů sleduje pouze svůj cíl. Liší se jen tím, jaké prostředky jsou pro své záměry primárně scho
    Přední norský headhunter (doslova lovec hlav) Roger Brown má skvělé výsledky, exkluzivní manželku a komplex méněcennosti ze své 168centimetrové výšky. Při výběru vhodných uchazečů pro nejvyšší manažerské pozice používá 9stupňový výslechový model FBI a zakládá si na tom, že každého brzy prokoukne. Nechce mít se ženou dítě, aby se nemusel dělit o její lásku, tak aspoň sype peníze do její ztrátové galerie. Na což si přivydělává krádežemi obrazů v bytech svých klientů.
    Zatímco Pentagram, respektive celá holeovská série, představuje v podstatě seriózní detektivku s mírným společenským přesahem, v Lovcích hlav Nesbø dokazuje, že se nebrání ani mnohem pokleslejší variantě krimirománu. Je sice pravda, že jeho tradiční překvapivé zvraty těsně před koncem příběhů mohou působit občas až lacině, zatím se dokázal udržet v mantinelech uvěřitelnosti.


RECENZE (KNIHY): Lovci hlav Joa Nesbøho jsou plní napětí, krve a výkalů

    Byť jsem ke knize ze začátku přistupoval s jistou dávkou skepse, tato mi byla autorem odňata. Samolibý fracek, který loví hlavy nejen obrazně, ale i doslova, mi vyhovoval. I přes zmiňované nedostatky mohu hodnotit čtyřmi body z pěti. Nesbo umí dobře vyprávět, překlad příjemně překvapil a pokud se chcete dozvědět, čí že to hlava byla nakonec ulovena, dá se to stihnout za večer.
    Mohl bych si stěžovat dále kupříkladu na často se vyskytující nejasnou, hlavně emociální, motivaci vedlejších postav. To by ale bylo už jen zbytečné šťourání přemoudřelého bibliofila. Lovci hlav tak pro mě zůstávají prvotřídní a napínavou knihou se zábavnými postavami i příběhem, okořeněnou špetkou humoru i Nesbovou typickou sociální pointou. Body mu ubírá slabší konec a možná až přílišná provinčnost v tématu.
    Druhou věcí, kvůli které se mi kniha zalíbila je to, jakého hlavního hrdinu se autor rozhodl vykreslit. Není totiž ani kladný ani záporný. Má své problémy, jako každý člověk, dělá chyby jako každý člověk. Já osobně jsem si zhruba do půlky knihy sám myslel, že se z něj vyklube největší záporák celého příběhu, v čemž jsem se nakonec naštěstí mýlil.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
cache: 0000:00:00