Jak na věc


lovci diamantů wilbur smith

Lovci hlav – thriller, který chcete číst

    První polovina knihy je víceméně poklidná, nedramatická, bez krve, zbraní a sraček. Jenom si říkáte, co je tohle zatraceně za pohádku. O to víc vás ale zasáhne náhlý přechod v ději, kdy nastoupí honičky, bouračky, vraždy, pistole, nože, pronásledování. Nemohu snad ani říct, že by byl děj napínavý, to totiž nestíhá – vše má příjemně rychlý spád, bez zbytečných průtahů a popisných pasáží. Možná se vám občas bude zdát nějaká postava nebo situace přehnaná a nepravděpodobná, ale nechte si to chvíli projít hlavou... nakonec se vám ani pes napíchnutý na nakladač traktoru, který řídí muž pokrytý výkaly, nebude zdát nijak zvláštní. Velké plus má u mě opět skvělý začátek knihy. Nesbøa můžeme už pomalu nazvat opravdovým mistrem "openning scene". A ty dialogy! Kdo už něco od Nesbøa četl, musí teď zákonitě souhlasně pokyvovat hlavou.
    Netuší přitom, že leze do osidel pavoukovi nejen ohavně chlupatému (scéna v kadibudce je dostatečně výmluvná), ale rovněž prudce jedovatému. Rozpoutává se tak souboj na život a na smrt, při němž si chlapci tak trošku "porovnávají své vrozené dary", neberouce ohled na nikoho a nic kolem.


Předloha k filmu Lovci hlav je jako thriller od Tarantina

    Takže, oč vlastně jde tentokrát. Autor nám představuje hlavního (anti)hrdinu Rogera Browna, který je... ano, správně Lovec hlav. Tedy nejvetší eso v jedné z nejprestižnějších pracovních agentur. Zde ovšem zapomeňte na to, že by Vám snad dokázal sehnat místo pokladního v Tescu. Od toho je zde Addeco. Pokud nejde o velkou norskou korporaci a vy nejste vhodný kandidát, Roger se neobtěžuje. Vhodný kandidát se zajímavým uměleckým dílem ve své sbírce. PanBrown má, jak už to tak v thrillerech bývá, tajné, netradiční vedlejší zaměstnání. Je zloděj. Zloděj ve stejné kategorii, jako je jeho hlavní zaměstnání. To vše proto, aby ufinancoval svojí modelkoidní manželku a tomu odpovídající životní styl. Ano, klišé číslo dvě, ale tak to má být. A dál už všechno jede nadzvukovou rychlostí přesně podle pravidel žánru. Podivný komplic, nevěrná manželka, špatně zvolený kandidát na okradení...
    Souběžně s vydáním knihy má v České republice premiéru i stejnojmenný film, který sbírá veskrze pozitivní reakce taktéž. V hlavní roli se zde objevují vesměs severská filmová esa jako Aksel Hennie (Roger Brown) a Nikolaj Coster-Waldau.
    Prolog, první část, druhá část… Jasně, čte se to rychle. Netřeba se textem příliš zaměstnávat, jde o oddechové čtení. Scénářové. Přesně připraveno pro film (který právě vešel do kin) a bohužel autor vařil ze surovin, které jste už mohli stokrát vidět. Např. začneme nějakou scénou z prostřed děje, pak necháme příběh plynout od začátku, ve správný okamžik scénu zopakujeme a jedeme ku konci. Nebo uděláme hodně vážnou dopravní nehodu a kdo jako jediný zcela náhodou přežije? Odpovídat snad nemusím. A takovýchto omšelých šablon je v knize dost. Nic nového. Tady dávám bod dolů.


Senzační sbírka zvířat doktora Proktora

    Detektivní zápletku nečekejte. Lovci hlav odpovídají přesně svému názvu – nejdřív jde o lov lidí personální agenturou, brzy se to zvrtne a jde o skutečný hon na lidi. Tedy na člověka, na Rogera Browna, namyšleného egocentrika trpícího napoleonským komplexem.
    Co se týče zpracování, tak bych to shrnul asi znaleckym “typickej Nesbø“, a to i když znalcem věru nejsem. Přesto se opovážim tohle tvrzení potvrdit, je to prostě tak, typickej zajímavej nástup, kterej má jasnej úkol Vás u toho udržet až do konce (a funguje to velmi dobře) a kterej se mi mimochodem moc líbil. Mám prostě moc rád intro momenty, kdy je hlavní postava— bez okolků— prostě v hajzlu, v situaci, která se zdá bezvýchodná a beznadějná, která Vás šokuje. Zbytek knížky se k tomu potom postupně dopracovává. Tyhle scénáře mám rád a nejde jenom o osobní vkus, jde i o to, že prostě fungujou. Proto mě bouračkovej nástup s hrdinou visícím hlavou dolů ve vraku auta s krví, vnitřnostmi a kusy lidskejch údů prostě dostal.
    O pár dní později je nahlášeno zmizení herečky Lisbeth, ženy producenta Willyho Barliho, v jehož letní produkci My Fair Lady měla hrát hlavní roli. Když na policejní stanici dorazí v obálce Lisbethin useknutý prostředníček, je jasné, že v Oslu řádí sériový vrah.


Jo Nesbø - Lovci hlav, aneb Jo Nesbø potřetí, přesto poprvé

    Jo Nesbø se proslavil především sérií důvtipných detektivek s rozervaným hrdinou Harry Holem. Nyní se ale také na české pulty dostává kniha, která se ze série vymyká. A Cimrman by měl radost - autorovi se "úkrok stranou" rozhodně vyplatil.
    Kniha Zlín se rozhodla, že přeruší velmi slušně rozjetou sérii knih s hlavní postavou Harry Holem a na předvánoční trh uvede samostatný román Lovci hlav. Dalším rozdílem je, že se tentokrát nejedná o krimi román, ale o čistokrevný thriller. Rozhodnutí na první pohled podivné uvážíme-li popularitu knih s Harrym, ale v souvislosti se zařazením filmové adaptace do klasické mainstreamové ditribuce naprosto pochopitelné. Dost možná je to v našich končinách úplně poprvé, co jde ruku v ruce kniha s její filmovou adaptací od norských autorů. Bohužel, neodkladné povinosti mi nakonec zabránili shlédnout film ale knihu jsem přečetl a rád bych Vám ji zde doporučil (nicméně, podle prvních recenzí, ani s filmem neprohloupíte).


Švábi (paperback) (Harry Hole #2)

    Nesbův styl by vás dokázal strhnout, i kdyby popisoval jen rozklepávání vajec při přípravě úterní snídaně nebo lov vší ve vlasech dětí na letním táboře. Ačkoli se mi od začátku příčila hlavní postava a vlastně mi byly protivní také všichni ostatní protagonisté, alespoň ve mně dokázal vzbudit nějaký postoj a emoce.
    Zatímco Pentagram, respektive celá holeovská série, představuje v podstatě seriózní detektivku s mírným společenským přesahem, v Lovcích hlav Nesbø dokazuje, že se nebrání ani mnohem pokleslejší variantě krimirománu. Je sice pravda, že jeho tradiční překvapivé zvraty těsně před koncem příběhů mohou působit občas až lacině, zatím se dokázal udržet v mantinelech uvěřitelnosti.
    Děj se odehrává v současném Norsku, v prostředí, kde si lovci hlav neberou servítky s životy druhých. Manipulativní hra, spokojenost se sebou samým, pohrdavé tahání za lanka loutkohry. Přitom se ale sami chytají do svých splétaných sítí finančně náročného života a lstí, do nichž lapají své oběti.


Nesbo přivolává na scénu Mefista i vtipného hajzlíka

    Recenze - V souvislosti s vydáním svazku Nemesis nakladatelstvím Kniha Zlín jsme v recenzi věnovali poměrně dost prostoru péči, kterou toto nakladatelství poskytovalo budování značky "Jo Nesbo" coby záruky literární události. Bylo zajímavé sledovat kreativní přístup Zlínských při propagaci dalších dvou Nesboho knih, které vyšly na podzim.
    Vážnější trhlinou v příběhu je tak pouze závěr s odhalováním zločinu. Zbytečně dlouhý, a i když autorovou snahou zřejmě bylo, aby překvapoval, závěrečný zvrat spíše zaráží.
    Byť jsem ke knize ze začátku přistupoval s jistou dávkou skepse, tato mi byla autorem odňata. Samolibý fracek, který loví hlavy nejen obrazně, ale i doslova, mi vyhovoval. I přes zmiňované nedostatky mohu hodnotit čtyřmi body z pěti. Nesbo umí dobře vyprávět, překlad příjemně překvapil a pokud se chcete dozvědět, čí že to hlava byla nakonec ulovena, dá se to stihnout za večer.
    Nesbo to místy přehání s karikaturou snobského světa i sobeckého Brownova přístupu, zřejmě proto, aby ho pak mohl náležitě exemplárně ztrestat – málokterý autor zavře svého hrdinu do kadibudky a nechá ho v touze zachránit si holou kůži klesnout na úplné dno důstojnosti.


RECENZE (KNIHY): Lovci hlav Joa Nesbøho jsou plní napětí, krve a výkalů

    Není to sympatický hrdina. Ani náhodou se nepodobá Harrymu Holeovi z Nesbových detektivek. Ten je sice věčně opilý samotářský morous, ale v jádru je to dobrý člověk, který rozeznává dobro a zlo. Brown nikoli. Jeho žena Diana je tak trochu mimo jeho ligu, a proto jí Brown dopřává drahé dárky a luxusní možnosti.
    Přestože nejsou ústřední, jsou v Lovcích hlav ženy velice důležité postavy. Není jim dán sice takový prostor jako mužským postavám, ale jsou to právě ženy, jež stojí v pozadí klíčových momentů. Jako by Jo Nesbø se svými mužskými postavami soucítil. Zdá se, že dovoluje mužům občas „vykolejit“ a i při spokojeném manželství zkusit štěstí chvíli jinde. Ovšem neděje se tak bez následků. I za malý „úlet“ se musí zaplatit.V závěru knihy se autor nebojí upozornit na sílu, kterou mají hromadné sdělovací prostředky. Neříká, že je to dobře, či špatně. Jen upozorňuje, že je to jev, na který je třeba dát si pozor. Poukazuje na to, co je obecně známé. Pravda je jen úhel pohledu. Kdo ovládne média, ovládne pravdu.


Jmenuji se Roger Brown a jsem nejlepší lovec hlav v Norsku.

    Celá koncepce příběhu o Rogeru Brownovi, nejlepším a nejhůře placeným lovcem hlav (hledač talentů pro vedení firem pozn. aut.), který i přes to, že patří k nejlepším z nejlepších, je ve svém osobním životě nešťastný a bezradný, protože ji nedokáže finančně zabezpečit, a tak si ke svému povolání vybírá i netradiční vedlejšák – krádeže obrazů, je postavena na stupňování napínavých scén prokládaných drobnými fillery rekapitulující děj.
    Jako by nestačilo, že jeho život už tak nabírá stále nebezpečnější obrátky i směr, vstoupí do jeho života silný soupeř, Clas Greve. Ačkoli je od jejich prvního setkání zřejmé, že to s ním nebude tak snadné jako s ostatními oběťmi, Roger hozenou rukavici zvedne. Motivací mu je jednak vlastní zahleděnost a chuť porazit i toho nejlepšího, jednak možnost získat jeden z nejcennějších obrazů v historii umění a zajistit tak napořád sebe i svou vyvolenou.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00