Jak na věc


lovci mamutů obsah

Noční lovci 3 - Nenávist až za hrob

    Cítil jsem v ústech chuť krve. Bílá královna ležela na podlaze přímo přede mnou. Ulomila se jí jedna špička koruny. Nenávist mě pálila v krku a hrudi jako žluč. Sebral jsem zničenou královnu a postavil jsem ji na šachovnici. Pak i ostatní figurky. Jednu po druhé. Postavil jsem je přesně tak, jak stály.
    Jedním z největších kladů jeho knih jsou dialogy. Pokud si čtenář sám nedovede představit, že by věty, které čte, ve skutečnosti mohl i někdo říkat, pak jsou umělé a tudíž prázdné. Jo Nesbø umí ve svých knihách postavy natolik oživit, že máte při čtení pocit, jako byste sledovali jejich počínání. Natolik plasticky dokáže děj popsat. Proto se vám při čtení může hravě stát, že se od knihy budete jen těžko odtrhávat.
    Možná i proto se mi Roger Brown zalíbil, všechny jeho aspekty— vypočítavost, geniální odhad lidí skloubený s absolutní empatií, schopnost nezpanikařit ani v hodně zlejch situacích {set z latríny a následný stodoly snad mluví za všechno} a další věci. Přitom ten chlap není vlastně vůbec špatnej, chce jen to, co většina moderních mužů— milující, nádhernou a imponující ženu, kterou už vlastně (skoro) má, krásnej dům a život, kterej mu dá jistotu. V knížce je tohle téma hodně nadnesený a vlastně tak nějak neustále plyne se zbytkem děje.


RECENZE (KNIHY): Lovci hlav Joa Nesbøho jsou plní napětí, krve a výkalů

    Jo se mi čte prostě perfektně, co k tomu víc říct. Proběhne snad jen jediná výtka— na dvě stě padesát stran mi prišlo dělení do částí trochu zbytečný, ale jak je libo. Chápu, že tim chtel Jo oddělit milestony jako “lov na kalydonskýho kance” v částech 1-2, rogerovo znovuzrovení mezi částmi 3 a 4 a podobný věci. Já to pochopil, ale asi bych to dal i bez dělení.
    A nejen to. Je to i vášnivý sběratel obrazů. Tedy,zloděj obrazů. Má překrásnou ženu, kterou musí dostatečně finančně podporovat v jejích uměleckých tendencích, materialistické požadavky člověka, který je nejlepší ve svém oboru a dům, auto a postavení, na jejichž údržbu potřebuje částky minimálně šesti a víceciferného řádu. Krádež hodnotných malířských děl mu dopřávají luxus života na vysoké noze a krapet i toho, tolik potřebného, vzrušení. Samozřejmě, že se však někde něco podělá. Opět doslova.


Noční lovci 4 - Předurčena do hrobu

    Můj otec, Ian Brown, byl zapálený, ale nijak zvlášť dobrý hráč šachu. Hře se naučil v pěti letech od svého otce, četl knihy o šachu a studoval klasické partie. Přesto mě naučil šachy hrát, až když mi bylo čtrnáct, tedy poté, co jsem měl léta, kdy jsem se učil nejsnáze, za sebou. Jenže já jsem měl pro šachy cit a ve svých šestnácti jsem otce poprvé porazil. Usmíval se, jako by byl na mě hrdý, ale já jsem věděl, že prohru nedokáže unést. Rozestavěl figurky nanovo a pustili jsme se do odvety. Hrál jsem jako obvykle s bílými figurkami, namluvil mi, že mi tím ponechává výhodu. Po několika tazích se omluvil a odešel do kuchyně, kde, jak jsem věděl, si přihnul z láhve ginu. Než se vrátil, vyměnil jsem dvě figurky; nevšiml si toho. O čtyři tahy později zíral s otevřenými ústy na moji bílou královnu stojící proti jeho černému králi. A viděl, že ho v příštím tahu čeká šachmat. Pohled na něj byl tak komický, že jsem se neudržel a rozesmál se. A z jeho výrazu jsem poznal, že pochopil, co se stalo.
    Souběžně s vydáním knihy má v České republice premiéru i stejnojmenný film, který sbírá veskrze pozitivní reakce taktéž. V hlavní roli se zde objevují vesměs severská filmová esa jako Aksel Hennie (Roger Brown) a Nikolaj Coster-Waldau.
    A pro všechny chladné i zapálené fanoušky tohoto norského autora dobrá zpráva. Chystá se americký remake Lovců hlav a Kniha Zlín na příští rok připravuje vydání dalších dílů z holeovské série – Spasitele (jaro) a Sněhuláka (podzim). Právě anglické vydání Sněhuláka prý zaujalo režiséra Scorseseho natolik, že by chtěl natočit jeho filmovou adaptaci. Zdá se, že naše potřeby budou i nadále dostatečně zanesbovány.


Noční lovci 2 - Jednou nohou v hrobě - ant.

    Norský spisovatel s problematickým skloňováním a výslovností Jo Nesbø (čte se Jů Nesbé) je kromě úspěšné řady s kriminalistou Harrym Holem také autorem dětských příběhů, ve kterých vystupuje doktor Proktor; a od řady s Holem si odskočil napsáním thrilleru Lovci hlav, který v listopadu vyšel v češtině a zároveň do kin zamířilo norské filmové zpracování.
    Prolog, první část, druhá část… Jasně, čte se to rychle. Netřeba se textem příliš zaměstnávat, jde o oddechové čtení. Scénářové. Přesně připraveno pro film (který právě vešel do kin) a bohužel autor vařil ze surovin, které jste už mohli stokrát vidět. Např. začneme nějakou scénou z prostřed děje, pak necháme příběh plynout od začátku, ve správný okamžik scénu zopakujeme a jedeme ku konci. Nebo uděláme hodně vážnou dopravní nehodu a kdo jako jediný zcela náhodou přežije? Odpovídat snad nemusím. A takovýchto omšelých šablon je v knize dost. Nic nového. Tady dávám bod dolů.
    Je zbytečné prozrazovat další podrobnosti ze spletitého příběhu plného zvratů, ale nechybí v něm snad žádná z typických rekvizit brakových románů. Dočkáme se zběsilých honiček, překvapivých odhalení, převratných vynálezů, bouraček, sexu, dokonce i mrtvol, které se nečekaně probírají k životu. Nechybí krev, mužská i ženská ejakulace, koupání ve výkalech a jiných tělních tekutinách.


Lovci hlav – thriller, který chcete číst

    8.11.2011 se konala premiéra stejnojmenného filmu, natočeného Mortenem Tyldumem. Koncept u nás nepříliš známého norského režiséra zůstává zcela v mezích knižní předlohy. Tyldum se neodchýlil ani od děje, ani od posloupnosti jednotlivých scén. Pokud udělal nějaké zásahy, týkaly se především zestručnění, tak aby měl film přiměřenou délku. Tyldum zvolil cestu přímočarosti, děj thrilleru mírně osekal, u některých zápletek použil smysluplnou zkratku. Z jeho rukou tak vyšel filmový thriller, který je svižný, má málo hluchých míst a je, pokud to není pouze dojem znalce knižní předlohy, srozumitelný. Inspirován knihou Jo Nesbøho, vylil i filmový tvůrce na diváka litry krve, pár deci mozkové tkáně a hektolitry fekálií. Ale těžko se tomu mohl vyhnout, pokud chtěl zachovat Nesbøho koncepci. Oproti knize je ve filmu přece jen několik detailů, které, pro thriller jako takový nepodstatné, mění vyznění příběhu. Morten Tyldum Rogerovi a jeho manželce Dianě trochu vylepšil povahy, ubral na sobeckých po


Wales - Nejstarší specializované sci-fi & fantasy knihkupectví.

    Tím prvním rozdílem je rozsah – přibližně poloviční oproti předchozím dvoum Nesboho knihám. Kdo už zná Nesboho styl psaní začne litovat, protože ví, jak čtivě autor dokáže psát, a jak je nesnadné se od jeho příběhu odtrhnout. A v tomto smyslu Lovci hlav skutečně nezklamou. Dalším rozdílem je ústřední hrdina – už to není společenská nula Harry Hole, ale Roger Brown - člověk prestižního povolání a vybraného vkusu. Je to headhunter – lovec hlav. Pro velké norské korporace vyhledává vhodné kandidáty na manažerské pozice, a používá k tomu efektivní – leč velmi nelítostný – postup. Ve svém soukromém životě si užívá luxusu a přízně své krásné manželky Diany.Idylka? Jen na oko. Náročná manželka dovede Rogera k tomu, že mu již nestačí finanční ohodnocení od jeho živitele, a tak hledá „vedlejší možnosti zdrojů“, abych byl korektní a nevykecal vám toho přespříliš. Je zvyklý být před lidmi o krok napřed a být pánem situace. Nepočítá s tím, že jednoho dne se role obrátí, a z lovce hlav se stane štv
    Druhou výtku zde mám k příběhu, je to ale jen maličkost zaviněná tak trochu i mou nepozorností. Ve vyprávění se často střídají scény ze současnosti a ty, v nichž hlavní postava vzpomíná na svou minulost. Ony scény z minulosti jsou jednak místy dosti rozvleklé a dvakrát se mi také stalo, že mi trvalo o něco déle, než jsem si uvědomil, že se vypravěč vrátil opět do přítomnosti.
    Jediným, co na knize vzbuzuje negativní emoce, je konec. Poměrně předvídatelné vyvrcholení se v něm střídá s až příliš lacinou překombinovaností. Pocit, že všechna kolečka zapadla, se sice dostavil, faktem však zůstává, že v ústřední zápletce se, vzhledem k choutkám i průměrně náročného čtenáře, drží autor až ostudně při zemi.
    Detektivní zápletku nečekejte. Lovci hlav odpovídají přesně svému názvu – nejdřív jde o lov lidí personální agenturou, brzy se to zvrtne a jde o skutečný hon na lidi. Tedy na člověka, na Rogera Browna, namyšleného egocentrika trpícího napoleonským komplexem.


Jo Nesbø - Lovci hlav, aneb Jo Nesbø potřetí, přesto poprvé

    Roger Brown je špatně placený personalista, který dosazuje zaměstnance na významné pracovní pozice. Má krásnou ženu, velký dům a auto, vlastní galerii, která ho odírá z kůže, nakupuje drahé dárky a má vynikající renomé. Ptáte se, kde na to všechno bere peníze? Munch, Rubens, Klimt... Druhá tvář Rogera Browna – krádeže umění a překupnictví. Nepatří to mezi poklidná a bezriziková zaměstnání a jednoho dne se věci nevyvíjí tak, jak mají. Všechno nevinně začíná akordem G11sus4, který zazní z luxusního telefonu značky Prada.
    Jakkoli chceme věřit, že Harry jako skutečný správňák nemůže podlehnout jednoduchým a pohodlným řešením, přesto v nás hlodají pochybnosti. Kromě psychologického pitváníčka se samozřejmě dočkáme i napínavé detektivní linie korunované nečekaným zvratem, jak je pro Nesbøho typické.
    Po přečtení takových hitů, jako je Šifra mistra Leonarda nebo Andělé a démoni jsem dlouho nemohl najít něco podobně zajímavého a dobrého. Teď to vypadá, že se mi to konečně povedlo.


Půlnoční slunce (paperback) (Krev na sněhu #2)

    Postavy jsou opět velice plastické a jímavě amorální. Tak jak to máme u literáta Nesbova ražení rádi. Přirozeně nejvíce pozornosti, vzhledem k monologové formě, se dostává Rogerovi Brownovi. Malý muž vzrůstem, velký inteligencí. Pružný v otázkách morálky, zato však charakterní a charismatem oplývající antihrdina. Dále jeho žena Diana. Nádherná, o hlavu vyšší blondýnka, tíhnoucí k umělecké obci stejně neodbytně jako ke společenské smetánce. A nakonec padouch v podobě Clase Grevese, kterýžto představující archetyp alfa samce v kombinaci s vojenskou minulostí, nezahojenými jizvami po příkoří způsobených otcem a dokonalým maskulinním zevnějškem,ztělesňuje pro, lehce napoleonským komplexem nahlodaného, Browna, ideálního soupeře.
    Knihu opět brilantně přeložila dvorní Nesbøeova překladatelka Kateřina Krištůfková - podle osobního dojmu z besedy v brněnské knihovně velmi sympatická dáma, kterou tímto zdravím a děkuji za krásné čtenářské zážitky!
    Žádná postava zde vlastně není epizodní a všechny mají i na poměrně útlou knihu nabitou dějem umně sepsané kratší i delší monografie mapující alespoň část ze života a charakteru zúčastněných. I díky tomu se dokážeme skrz ostatní postavy lépe vcítit do Rogera Browna, hlavní postavy.
    Knihu doporučuji každému, kdo má rád napětí, nečekané zvraty, trochu té krve a násilí a pěkně spletitou zápletku.Je to zajímavý příběh, vyprávěný zajímavým způsobem.


Noční lovci 6 - Jeden hrob za druhým

    Rozsah, nebo chcete-li délka, knihy, patří k těm diskutabilním. Kdo byl zvyklý na autorův standard, v podobě 450 až 700 (gargantuovská Nemesis) stran, bude v případě nového počinu norského spisovatele pravděpodobně zklamán. Je to však jen a jen jeho chyba, neboť úderní 250 stránkoví Lovci hlav přesně splňují všechny thrillerové mechanismy. Někdy atraktivní, někdy otravný balast detektivek je ořezán na minimum a zbývá pouze čirá, na skřipec napnutá, energická jízda. Menší problém můžete shledat ve faktu, že tato jízda je zkrátka spíše taková jednohubka a vzhledem k poutavosti Nesbových příběhů se vám nebude chtít na konci hrdinovy odyssey Brownův svět opustit.
    První, co se mi rozlilo v hlavě po zaklapnutí poslední kapitoly bylo něco jako “Wau, na dvě stě čtyřicet stránek dost slušně rozehranej thriller”, taky jsem měl ale malinko hořkou pachuť v puse, to je prostě asi jasný, všechno nemůže bejt prostě perfektní (a je to tak dobře). Ve všem, co jsem od Nesba četl byl Harry Hole, kterej mi k srdci, ač se to může zdát třeba divný, moc nepřirost. Má zajímavý archetypní rysy a vůbec, perfektní vlastnosti sedící na hlavního hrdinu, ale já osobně je prostě nevidim, i přes jeho sherlockovský schopnosti rozlousknout většinu případů a ješte to bad guyům natřít s co největší elegancí.
    První věcí, které si člověk při čtení určitě všimne je způsob vyprávění, celá kniha je psaná v první osobě z pozice hlavního hrdiny Rogera Browna. Tenhle styl vyprávění se mi zde zalíbil velice, člověka to pak víc vtáhne do děje.


Jmenuji se Roger Brown a jsem nejlepší lovec hlav v Norsku.

    Zkrátka a jasně, příbeh dua lovců hlav, z čehož jeden loví toho druhého, i když oba trochu jiným způsobem, mě dostal. Ať už šlo o již zmíněný intro, at už o naprosto vymazlenej konec, kterej jsem opravdu nečekal (a to se mi pár věcí odhadnout povedlo), ať už to byli ty malý zajímavosti, kterejma je kniha doslova nabytá. Ona to není vlastně ani moc knížka, spíš taková velká, rozvleklá povídka. Je to tak, pokud budete chtít, za jeden delší vecer to přelouskáte jedna báseň.
    Naopak na zápletce si smlsneme. Extrémně filmová dramaturgie (pravý opak Larsonova Milénia) spolu s malým počtem postav, poměrně explicitní brutalitou a černo„hnědým" humorem, vytváří perfektní ingredience pro moderní, napětím nasáklý thriller. Paradoxně nejvíce předesílaná devíza příběhu, v podobě krádeží vzácných děl, je po chvíli upozaděna, což možná zamrzí, nicméně je to pochopitelná berlička pro vynucený, avšak elegantní spád knihy.
    Jo Nesbø se proslavil především sérií důvtipných detektivek s rozervaným hrdinou Harry Holem. Nyní se ale také na české pulty dostává kniha, která se ze série vymyká. A Cimrman by měl radost - autorovi se "úkrok stranou" rozhodně vyplatil.


Noční lovci 2 - Jednou nohou v hrobě - nová

    Takže, oč vlastně jde tentokrát. Autor nám představuje hlavního (anti)hrdinu Rogera Browna, který je... ano, správně Lovec hlav. Tedy nejvetší eso v jedné z nejprestižnějších pracovních agentur. Zde ovšem zapomeňte na to, že by Vám snad dokázal sehnat místo pokladního v Tescu. Od toho je zde Addeco. Pokud nejde o velkou norskou korporaci a vy nejste vhodný kandidát, Roger se neobtěžuje. Vhodný kandidát se zajímavým uměleckým dílem ve své sbírce. PanBrown má, jak už to tak v thrillerech bývá, tajné, netradiční vedlejší zaměstnání. Je zloděj. Zloděj ve stejné kategorii, jako je jeho hlavní zaměstnání. To vše proto, aby ufinancoval svojí modelkoidní manželku a tomu odpovídající životní styl. Ano, klišé číslo dvě, ale tak to má být. A dál už všechno jede nadzvukovou rychlostí přesně podle pravidel žánru. Podivný komplic, nevěrná manželka, špatně zvolený kandidát na okradení...


Nesbo přivolává na scénu Mefista i vtipného hajzlíka

    Jo Nesbø je jméno, které bychom si měli dobře zapamatovat. Tento norský spisovatel se dostává do povědomí už i v České republice a s přibývajícími překlady jeho brilantně napsaných detektivek a thrillerů bude jeho popularita už jen stoupat. Současná severská detektivka patří k tomu nejlepšímu, co se dá na trhu v tomto žánru najít. A Jo Nesbø začíná tvrdě konkurovat u nás známým jménům, ke kterým patří Švéd Stieg Larson nebo dánský spisovatel Jussi Adler-Olsen. Kromě Lovců hlav vyšly česky ještě dvě knihy Joa Nesbohø v nakladatelství Kniha Zlín. Nemesis a nedávno vydaný Pentagram patří do série, kde je hlavní postavou svérázný detektiv Harry Hole. V Lovcích hlav se čtenář poprvé seznamuje s novým protagonistou a tím je Roger Brown. (Jo Nesbø nejspíš vybírá jména pro své hlavní hrdiny tak, aby se dobře pamatovali. Ostatní postavy v jeho knihách mají většinou norská jména, nebo alespoň ne tak snadno vyslovitelná příjmení.) Roger Brown není jen jeden z nejlepších lovců hlav v Norsku, ale t
    Oproti Nesbově majoritní detektivní sérii v čele s postavou antihrdinského, workoholicky a notoricky založeného kriminalisty Henryho Cola jsou Lovci hlav čistým thrillerem. To znamená rozdíl v rozsahu, postavách, prostředí a samozřejmě i zápletce. Všechny aspekty si řádně probereme od A do Z až k A.
    První, co mne na novince od Jo Nesbøa zarazilo, je skutečnost, že je kniha podstatně kratší. Což se nakonec ukázalo jako velký klad. Při vší úctě k autorovi, zvolené téma by na 400-500 stran nevydrželo. Což si Jo Nesbø velmi dobře uvědomuje a na polovičním obsahu servíruje přesně to, co si thriller žádá. Napětí, spád a nečekaně-čekané zvraty. A jde mu to mistrovsky.
    A pak mu osud přihraje opravdu velikou rybu. Bývalého manažera nizozemské firmy, kterého by mohl výhodně „prodat“ norskému výrobci navigačních systémů. Jmenuje se Clas Greve, má vizáž árijského poloboha a v bytě po babičce právě objevil ztracený Rubensův obraz.


Předloha k filmu Lovci hlav je jako thriller od Tarantina

    Recenze - V souvislosti s vydáním svazku Nemesis nakladatelstvím Kniha Zlín jsme v recenzi věnovali poměrně dost prostoru péči, kterou toto nakladatelství poskytovalo budování značky "Jo Nesbo" coby záruky literární události. Bylo zajímavé sledovat kreativní přístup Zlínských při propagaci dalších dvou Nesboho knih, které vyšly na podzim.
    Yellow Bird Productions (společnost, která natáčela také Larssonovo Millennium) natočila filmovou adaptaci knihy. Film měl premiéru v srpnu 2011 v Oslu a v listopadu 2011 také u nás.
    Druhou věcí, kvůli které se mi kniha zalíbila je to, jakého hlavního hrdinu se autor rozhodl vykreslit. Není totiž ani kladný ani záporný. Má své problémy, jako každý člověk, dělá chyby jako každý člověk. Já osobně jsem si zhruba do půlky knihy sám myslel, že se z něj vyklube největší záporák celého příběhu, v čemž jsem se nakonec naštěstí mýlil.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00