Jak na věc


lovci mamutů referát

Jo Nesbø - Lovci hlav, aneb Jo Nesbø potřetí, přesto poprvé

    Postavy jsou opět velice plastické a jímavě amorální. Tak jak to máme u literáta Nesbova ražení rádi. Přirozeně nejvíce pozornosti, vzhledem k monologové formě, se dostává Rogerovi Brownovi. Malý muž vzrůstem, velký inteligencí. Pružný v otázkách morálky, zato však charakterní a charismatem oplývající antihrdina. Dále jeho žena Diana. Nádherná, o hlavu vyšší blondýnka, tíhnoucí k umělecké obci stejně neodbytně jako ke společenské smetánce. A nakonec padouch v podobě Clase Grevese, kterýžto představující archetyp alfa samce v kombinaci s vojenskou minulostí, nezahojenými jizvami po příkoří způsobených otcem a dokonalým maskulinním zevnějškem,ztělesňuje pro, lehce napoleonským komplexem nahlodaného, Browna, ideálního soupeře.
    Zřejmě jako první nakladatelství u nás nabídli zdarma recenzentské výtisky blogerům, kteří tak měli možnost přečíst si očekávanou novinku ještě před oficiálním vydáním. Samozřejmě pod podmínkou, že o ní napíší článek. A tak mohla Kniha Zlín na svýchfacebookových stránkách dávat postupně k dispozici pestré spektrum ohlasů a posilovat těšení se na nový detektivní hit.
    Děj je díky tomu svižný a spolu s 250 stránkovou knihou jsou Lovci hlav záležitost spíše na dva až tři večery, nadšenci s volným odpolednem mohou mít tuto knihu zvládnutou i za pár hodin. Lovci hlav se tak stávájí knihou spíše kratší v porovnání s ostatními tituly, například ze série o Harrym Holeovi (Nemesis i Pentagram mají ~500 stran).
    Novinka Jo Nesba není jen napínavým thrillerem o honičce na zprvu nesympatického vyhledávače talentů. Je to kniha plná asfaltově černého humoru, jen to přehání s karikaturami namyšlených mužů.


Jmenuji se Roger Brown a jsem nejlepší lovec hlav v Norsku.

    A pak mu osud přihraje opravdu velikou rybu. Bývalého manažera nizozemské firmy, kterého by mohl výhodně „prodat“ norskému výrobci navigačních systémů. Jmenuje se Clas Greve, má vizáž árijského poloboha a v bytě po babičce právě objevil ztracený Rubensův obraz.


RECENZE (KNIHY): Lovci hlav Joa Nesbøho jsou plní napětí, krve a výkalů

    Nečekejte hloubku románů s Harry Holem, ani společenské přesahy tamtéž. Thriller má své pravidla a těch se autor drží. Co zůstává stejné s předchozími knihami je jejich filmovost. U "Harry Hole" série mne každou chvilku napadalo, že tohle jsou ideální knihy na zfilmování. U Lovců hlavjsem si velmi často myslel, že jde o přepis filmu. A pozor,opakuji, tohle nejsou negativa, tohle myslím jako chválu. Druhou věcí, která zůstala, je autorova neskrývaná láska k hudbě a jím používané hudební vtípky v ději. Zde bych asi vypíchl použité zvonění na telefonu manželky hlavního hrdiny, kterým je A Hard Days Night od Beatles, resp."nejslavnější" začáteční akord v dějinách hudby. To, jak tohle vyzvánění Roger nečekaně uslyší, je geniální scéna. Zde se dostávám na místo, kde budu opět litovat toho, že jsem zatím neměl možnost vidět filmové zpracováni. Krom téhle drobnosti jsem velmi zvědav, jak se režisér popasoval s poměrně odvážnou (a poměrně krvavou) scénou s latrínou. Velmi pravděpodobně se ale n
    Není to sympatický hrdina. Ani náhodou se nepodobá Harrymu Holeovi z Nesbových detektivek. Ten je sice věčně opilý samotářský morous, ale v jádru je to dobrý člověk, který rozeznává dobro a zlo. Brown nikoli. Jeho žena Diana je tak trochu mimo jeho ligu, a proto jí Brown dopřává drahé dárky a luxusní možnosti.
    Autor ale použitím první osoby poněkud poodkryl karty, se kterými trumfuje při psaní příběhů Harryho Holea. Přestože hlavní hrdina do nejmenších podrobností líčí vše, co vnímá, umně při tom zamlčuje indicie potřebné k rozkrytí zápletky. Jako kočka hlodavce si tak čtenáře pohodlně dostrká tlapkou tam, kam potřebuje. Fungujícím fíglem je podstrčit mezi řádky nějaké řešení, takže si čtenář lebedí, že autora i hlavního hrdinu převezl a už ví, jak to celé dopadne. Při cestě z Nesbøva labyrintu však není radno chytat se chatrných nití.


Předloha k filmu Lovci hlav je jako thriller od Tarantina

    Jo Nesbøvi se podařilo něco, o co usiluje zřejmě každý autor beletrie. Smísit napínavý příběh se zajímavou myšlenkou. Nebýt pouze prvoplánovým výkřikem, ale plnohodnotným literárním dílem. Nebojí se zajít do romantických poloh. Sex používá jako doplněk, ne jako lacinou vábničku pro čtenáře. (Dokonce i vztah Kjikeruda s ruskou prostitutkou Natašou má svou poetiku.) Nebojí se dát čtenáři nahlédnout do vzdálenějších kultur a rituálů (ochotně vysvětluje co je to mizuko jizo), a také rád poučuje (vyšetřovací techniky CIA, jak funguje curacit a jak jej nejlépe aplikovat).Roger Brown je lovec hlav. Žije nad poměry. Stýká se s lidmi z vyšší společnosti. Je nasnadě, že ve hře bude nejen domnělý Rubensův obraz, ale také vrcholná pozice přinášející nemalé finanční zisky. Lov hlav možná nebude tak metaforický, jak by se zpočátku mohlo zdát.
    Jediným, co na knize vzbuzuje negativní emoce, je konec. Poměrně předvídatelné vyvrcholení se v něm střídá s až příliš lacinou překombinovaností. Pocit, že všechna kolečka zapadla, se sice dostavil, faktem však zůstává, že v ústřední zápletce se, vzhledem k choutkám i průměrně náročného čtenáře, drží autor až ostudně při zemi.
    Právě jsem dočetla knihu Lovci hlav autora Joa Nesbøho, který tímto výtečným thrillerem dokazuje, že umí napsat neuvěřitelný příběh i bez sympatického potížisty Holea. Tentokrát nečekejte složitou a dlouze rozepsanou detektivní zápletku, těšte se na svižný děj, který vás dostane na pouhých 250 stranách. Zároveň doporučuji skvělé filmové zpracování, které se v našich kinech objeví od 10. listopadu. Celkem zbytečná rada zní: "Knížku čtěte jako první."


Lovci hlav – thriller, který chcete číst

    Kniha Zlín se rozhodla, že přeruší velmi slušně rozjetou sérii knih s hlavní postavou Harry Holem a na předvánoční trh uvede samostatný román Lovci hlav. Dalším rozdílem je, že se tentokrát nejedná o krimi román, ale o čistokrevný thriller. Rozhodnutí na první pohled podivné uvážíme-li popularitu knih s Harrym, ale v souvislosti se zařazením filmové adaptace do klasické mainstreamové ditribuce naprosto pochopitelné. Dost možná je to v našich končinách úplně poprvé, co jde ruku v ruce kniha s její filmovou adaptací od norských autorů. Bohužel, neodkladné povinosti mi nakonec zabránili shlédnout film ale knihu jsem přečetl a rád bych Vám ji zde doporučil (nicméně, podle prvních recenzí, ani s filmem neprohloupíte).
    Prolog, první část, druhá část… Jasně, čte se to rychle. Netřeba se textem příliš zaměstnávat, jde o oddechové čtení. Scénářové. Přesně připraveno pro film (který právě vešel do kin) a bohužel autor vařil ze surovin, které jste už mohli stokrát vidět. Např. začneme nějakou scénou z prostřed děje, pak necháme příběh plynout od začátku, ve správný okamžik scénu zopakujeme a jedeme ku konci. Nebo uděláme hodně vážnou dopravní nehodu a kdo jako jediný zcela náhodou přežije? Odpovídat snad nemusím. A takovýchto omšelých šablon je v knize dost. Nic nového. Tady dávám bod dolů.
    Po několika úspěšných knihách ze série o Harrym Holeovi do naší republiky doléhá další mrazivý závan mrazivého větru ze severu, který vás ale rozhodně nenechá chladným.


Nesbo přivolává na scénu Mefista i vtipného hajzlíka

    Pentagram je podle samotného autora knihou, která se z celé série nejvíc soustředí na postavu Harryho Holea. Nejenže jeho problém s alkoholem je akutnější než dřív, ale hraje se tu i o jeho duši. Mefistofelská postava Toma Waalera mu totiž nabízí spolupráci. Ví, že Harryho důvěryhodnost u šéfů je momentálně na nule, a tak mu bez obav odhaluje tajnou síť současných i bývalých policistů, kteří bojují za spravedlnost, přizpůsobivost, svalnatost a vůbec všechny ty správné hodnoty, pro něž v dnešní přehnaně liberální společnosti není místo.
    Jo se mi čte prostě perfektně, co k tomu víc říct. Proběhne snad jen jediná výtka— na dvě stě padesát stran mi prišlo dělení do částí trochu zbytečný, ale jak je libo. Chápu, že tim chtel Jo oddělit milestony jako “lov na kalydonskýho kance” v částech 1-2, rogerovo znovuzrovení mezi částmi 3 a 4 a podobný věci. Já to pochopil, ale asi bych to dal i bez dělení.
    Netuší přitom, že leze do osidel pavoukovi nejen ohavně chlupatému (scéna v kadibudce je dostatečně výmluvná), ale rovněž prudce jedovatému. Rozpoutává se tak souboj na život a na smrt, při němž si chlapci tak trošku "porovnávají své vrozené dary", neberouce ohled na nikoho a nic kolem.


Jo Nesbø - box (6.-10. díl) (Harry Hole)

    Ten se u psaní knihy musel výborně bavit. Popis některých scén je natolik barvitý, že hraničí až s groteskou. Zdá se, že Jo Nesbø pojal tuto knihu jako slohové cvičení - v knize narozdíl od série s Harrym Holem využívá pohledu první osoby (ich forma) a naplno využívá její bezprostřednosti k podrobnému vylíčení smyslových vjemů tak, že bolest sami cítíte a není vám chvílemi právě veselo.
    Detektivní zápletku nečekejte. Lovci hlav odpovídají přesně svému názvu – nejdřív jde o lov lidí personální agenturou, brzy se to zvrtne a jde o skutečný hon na lidi. Tedy na člověka, na Rogera Browna, namyšleného egocentrika trpícího napoleonským komplexem.
    Jak už jsem zmínil, Lovci hlav mají svou filmovou adaptaci, která zrovna vstoupila do našich kinosálů. Vzhledem k tomu, že v knížce si Jo Nesbo rozhodně nebere sametové rukavičky a obsahuje několik poměrně drásavých scén, byl jsem v očekávání, jak si s tím poradí filmaři. Výsledek mě příjemně překvapil. Jsem v pokušení říct, že se mi dokonce film líbil víc než knížka, ale nemám dost odvahy na takové kategorické soudy. Film rozhodně není bezduchou kopírkou literární předlohy, oproti ní v něm vidím více poetiky a hlavně černého humoru – to je velká devíza.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
cache: 0048:00:00