Jak na věc


lovci mamutů-eduard štorch

RECENZE (KNIHY): Lovci hlav Joa Nesbøho jsou plní napětí, krve a výkalů

    Můj otec, Ian Brown, byl zapálený, ale nijak zvlášť dobrý hráč šachu. Hře se naučil v pěti letech od svého otce, četl knihy o šachu a studoval klasické partie. Přesto mě naučil šachy hrát, až když mi bylo čtrnáct, tedy poté, co jsem měl léta, kdy jsem se učil nejsnáze, za sebou. Jenže já jsem měl pro šachy cit a ve svých šestnácti jsem otce poprvé porazil. Usmíval se, jako by byl na mě hrdý, ale já jsem věděl, že prohru nedokáže unést. Rozestavěl figurky nanovo a pustili jsme se do odvety. Hrál jsem jako obvykle s bílými figurkami, namluvil mi, že mi tím ponechává výhodu. Po několika tazích se omluvil a odešel do kuchyně, kde, jak jsem věděl, si přihnul z láhve ginu. Než se vrátil, vyměnil jsem dvě figurky; nevšiml si toho. O čtyři tahy později zíral s otevřenými ústy na moji bílou královnu stojící proti jeho černému králi. A viděl, že ho v příštím tahu čeká šachmat. Pohled na něj byl tak komický, že jsem se neudržel a rozesmál se. A z jeho výrazu jsem poznal, že pochopil, co se stalo.
    Skvělej, napínavej a bravurně napsanej thriller od Nesba. Z týhle věty by to mělo bejt jasný— až to vyjde (7.11), kupte si to. Tohle ovšem doporučim stejně skoro vždycky a po všem, o čem tady napíšu, protože už to, že to sdílím, znamená, že to má pro mě hodnotu, která stojí za sdílení. Navíc, peníze, co dáte do knih— to nikdy nejsou špatně investovaný peníze, huh?
     Tom jako správný ďábelský svůdce nabízí Harrymu světské statky (lepší plat), masíruje jeho křehké ego (oni dva přece patří k těm nejlepším, k posledním spravedlivým) a využívá jeho slabostí (co ostatně zbývá profláklému alkoholikovi jiného než se přimknout k autoritativnímu vůdci). Síla Pentagramu je především v tom, že si čtenář až téměř do konce není jistý, kterou cestou se Harry vydá, jestli „dokáže říct ďáblovi ne“.


Nesbo přivolává na scénu Mefista i vtipného hajzlíka

    Nakladatelství Kniha Zlín děkuji za zapůjčení reading copy v elektronickém formátu, tohoto vstřícného kroku si velmi vážím, pro nevidomého člověka je přece jen jednodušší si knihu přečíst na počítači než ji pracně skenovat a riskovat ještě navíc poškození výtisku samotného.
    Norský bestsellerista Jo Nesbo je chameleon. V Česku zatím známe jen jeho detektivní podobu, on je však původně finanční analytik, muzikant a v literatuře si libuje nejenom v drsných kriminálkách, ale píše i humorné knihy pro děti.
    Řadu momentů si naplno vychutnáte až ve filmu, protože kniha jim nevěnuje příliš prostoru. Scéna, kdy se Roger schovává v kadibudce a otvorem v typickém tvaru srdce sleduje svého protivníka, je jednou z vrcholů. Kniha zároveň postrádá dechberoucí situaci, která se odehrává ve vraku auta. Narozdíl od filmu totiž v knize nejde vrah kontrolovat oběti a vy můžete svobodně dýchat (musím přiznat, že mi v tomto momentě v kině umřely tisíce mozkových buněk na nedostatek kyslíku). Ve všech ostatních aspektech ale víteží knižní předloha, navíc ve vynikajícím překladu Katky Krištůfkové. I přesto je nutné zdůraznit, že tvůrci filmu pozměnili a vynechali jen málo a filmové Lovce hlav rozhodně můžeme zařadit mezi špičky letošního roku.


Noční lovci 2 - Jednou nohou v hrobě - ant.

    Lovec hlav je v business sféře označení pro hledače talentů. Stejně jako v zábavním průmyslu i tady se hledá ideální kandidát na perspektivní pozici. V korporátní oblasti to jsou pozice vrcholných manažerů, výkonných ředitelů, motivačních trenérů. Lidí,kteří vedou. Nemyslí, ale ví. Horentní sumy, na jejichž sečtení byste potřebovali minimálně atomovou kalkulačku, prolétávají na jejich bankovních účtech měsíc co měsíc. Workoholici. Lidé tvrdí, až vojensky disciplinovaní, s maskou z oceli, za kterou se však skrývá stále jen ten malý chlapeček, který chtěl, aby s ním táta šel na pouť. Roger Brown takové lidi sbírá.
    Detektivní zápletku nečekejte. Lovci hlav odpovídají přesně svému názvu – nejdřív jde o lov lidí personální agenturou, brzy se to zvrtne a jde o skutečný hon na lidi. Tedy na člověka, na Rogera Browna, namyšleného egocentrika trpícího napoleonským komplexem.


Noční lovci 4 - Předurčena do hrobu

    Thriller Lovci hlav je výrazně kratší než předchozí Nesbøho kriminální romány, autor použil formu šetrnější k našim i norským lesům. Soustředil se výhradně na jeden děj a až na několik vzácných výjimek se nepustil do reminiscencí nebo odboček. Drasticky omezil vysvětlování detailů, které s příběhem souvisejí jen podružně. V předchozích románech, kde je více prostoru pro uvádění zajímavých faktů, postupoval s větší pečlivostí. V Netopýřím muži se měl čtenář možnost velmi detailně seznámit s historií a současností Austrálie, v knize Červenka nese smrt bylo tématem extrémistické hnutí v Norsku, v Nemesis se Nesbø dotkl romské komunity a román Pentagram byl okrajově věnován kódům. Tím, že Nesbø upustil od podrobného zkoumání marginální problematiky, knihu odlehčil, a zůstal pouze čistý thriller, který chce přitáhnout spádem děje a napětím. Lovci hlav dávají přednost stručnosti a akci před rozvětvenou románovou formou. Autor nevěnuje takovou pozornost detailům a dopouští se drobných chyb, z
    Zatímco Pentagram, respektive celá holeovská série, představuje v podstatě seriózní detektivku s mírným společenským přesahem, v Lovcích hlav Nesbø dokazuje, že se nebrání ani mnohem pokleslejší variantě krimirománu. Je sice pravda, že jeho tradiční překvapivé zvraty těsně před koncem příběhů mohou působit občas až lacině, zatím se dokázal udržet v mantinelech uvěřitelnosti.
    Jelikož máme co do činění s Jo Nesbem, bylo by naivní se domnívat, že bude děj jednoduchý a přímočarý, ačkoli se tak na první i mnoho dalších pohledů tváří. Tah na branku je zde mnohem patrnější a linie čitelnější nežli v knihách o Harrym Holeovi. Ale to už je zase vysoká hra samotného autora, který čtenáře s oblibou vodí za nos.


Předloha k filmu Lovci hlav je jako thriller od Tarantina

    Nesbo je alchymista tajemných náznaků a překvapivých až šokujících odhalení. A ještě něco mu jde dobře – lehké náznaky ironie, scény jako vystřižené z Pulp fiction. Mrtvola není směsicí životní tragédie a detektivních vodítek, ale důvodem k diletantskému žonglování s tělem, jako by ho dostal do rukou nešikovný klaun.
    Roger Brown se se svými 168 centimetry musí hodně zaklonit, aby pohlédl do očí Clase Grevea a pochopil, že tentokrát není lovcem, ale uštvaným kancem na mušce stříbrného glocku.
    A uznejte, někomu, kdo dokáže navíc takto vystihnout personální nouzi norské policie, můžeme odpustit i jisté nedostatky: „Velrybí dvojčata oblečená do identických uniforem a s identicky nakroucenými knírky. Bylo to prostě za málo peněz příliš policie.“


Wales - Nejstarší specializované sci-fi & fantasy knihkupectví.

    Tím prvním rozdílem je rozsah – přibližně poloviční oproti předchozím dvoum Nesboho knihám. Kdo už zná Nesboho styl psaní začne litovat, protože ví, jak čtivě autor dokáže psát, a jak je nesnadné se od jeho příběhu odtrhnout. A v tomto smyslu Lovci hlav skutečně nezklamou. Dalším rozdílem je ústřední hrdina – už to není společenská nula Harry Hole, ale Roger Brown - člověk prestižního povolání a vybraného vkusu. Je to headhunter – lovec hlav. Pro velké norské korporace vyhledává vhodné kandidáty na manažerské pozice, a používá k tomu efektivní – leč velmi nelítostný – postup. Ve svém soukromém životě si užívá luxusu a přízně své krásné manželky Diany.Idylka? Jen na oko. Náročná manželka dovede Rogera k tomu, že mu již nestačí finanční ohodnocení od jeho živitele, a tak hledá „vedlejší možnosti zdrojů“, abych byl korektní a nevykecal vám toho přespříliš. Je zvyklý být před lidmi o krok napřed a být pánem situace. Nepočítá s tím, že jednoho dne se role obrátí, a z lovce hlav se stane štv
    Letos je už celkem zbytečné připomínat, kdo to je Jo Nesbo – Lovci hlav jsou třetím románem, který se v tomto roce dočkal českého překladu. Po jarní Nemesis a říjnovém Pentagramu ale v Knize Zlín vychází román, který je přece jen trochu jiný.
    Po nové knize Joa Nesbøho rozhodně sáhněte, máte-li chuť zaplést se do hutné atmosféry příběhu, jehož tempo vás strhne a nepustí až do poslední strany. V knize se šikovně mísí napětí a vtip, strach i hnus. Lovci hlav jsou rozhodně hitem letošního podzimu. Dostanou se vám pod kůži stejně jako se pach výkalů vryl nesmazatelně do paměti Rogeru Brownovi.
    Není to sympatický hrdina. Ani náhodou se nepodobá Harrymu Holeovi z Nesbových detektivek. Ten je sice věčně opilý samotářský morous, ale v jádru je to dobrý člověk, který rozeznává dobro a zlo. Brown nikoli. Jeho žena Diana je tak trochu mimo jeho ligu, a proto jí Brown dopřává drahé dárky a luxusní možnosti.


Lovci hlav – thriller, který chcete číst

    Postav se v knize objevuje poskrovnu, za to má každá svoji pevně stanovenou dějovou linku a posunuje děj dál. Nakonec, jak už je tomu u severské krimi zvykem, se dočkáváme i zvratu ve vztazích postav, které nám doposud zůstaly utajeny, leč jsme je mohli tušit, a tak se po prozření plácáme do hlavy s tím, proč nás to netrklo už dříve.
    První, co mne na novince od Jo Nesbøa zarazilo, je skutečnost, že je kniha podstatně kratší. Což se nakonec ukázalo jako velký klad. Při vší úctě k autorovi, zvolené téma by na 400-500 stran nevydrželo. Což si Jo Nesbø velmi dobře uvědomuje a na polovičním obsahu servíruje přesně to, co si thriller žádá. Napětí, spád a nečekaně-čekané zvraty. A jde mu to mistrovsky.


Jmenuji se Roger Brown a jsem nejlepší lovec hlav v Norsku.

    Kniha Zlín se rozhodla, že přeruší velmi slušně rozjetou sérii knih s hlavní postavou Harry Holem a na předvánoční trh uvede samostatný román Lovci hlav. Dalším rozdílem je, že se tentokrát nejedná o krimi román, ale o čistokrevný thriller. Rozhodnutí na první pohled podivné uvážíme-li popularitu knih s Harrym, ale v souvislosti se zařazením filmové adaptace do klasické mainstreamové ditribuce naprosto pochopitelné. Dost možná je to v našich končinách úplně poprvé, co jde ruku v ruce kniha s její filmovou adaptací od norských autorů. Bohužel, neodkladné povinosti mi nakonec zabránili shlédnout film ale knihu jsem přečetl a rád bych Vám ji zde doporučil (nicméně, podle prvních recenzí, ani s filmem neprohloupíte).
    9. díl krimi série o detektivu Harrym Holeovi. Harry Hole se po třech letech strávených v Hong Kongu vrací domů do Norska, nejde ovšem o žádnou zdvořilostní návštěvu. Po příletu…
    Možná i proto se mi Roger Brown zalíbil, všechny jeho aspekty— vypočítavost, geniální odhad lidí skloubený s absolutní empatií, schopnost nezpanikařit ani v hodně zlejch situacích {set z latríny a následný stodoly snad mluví za všechno} a další věci. Přitom ten chlap není vlastně vůbec špatnej, chce jen to, co většina moderních mužů— milující, nádhernou a imponující ženu, kterou už vlastně (skoro) má, krásnej dům a život, kterej mu dá jistotu. V knížce je tohle téma hodně nadnesený a vlastně tak nějak neustále plyne se zbytkem děje.


Noční lovci 6 - Jeden hrob za druhým

    Lovci hlav jsou rozhodně kniha, se kterou můžete začít, pokud vám severská krimi nic neříká, a ostatní tituly jako Milénium, Nemesis nebo Pentragram vás svojí rozsáhlostí v počtu stran odrazují. Zároveň však nadchne i čtenáře, který se v severské krimi orientuje, především svojí neotřelostí a dalším originálním pohledem na detektivku a thriller. Lovci hlav jsou kniha, kterou chcete číst!
    Nesbø si v Lovcích hlav neustále pohrává s extrémy, často na hranici parodie. Některé scény jsou chvílemi už tak „přes čáru“, že jsou až neodolatelně groteskní (čehož zjevně využívá i filmová adaptace, k radosti mnohých recenzentů). I Nesbøho „autorský podpis“ – překvapivý zvrat těsně před koncem – je v Lovcích hlav doveden do extrému.
    Jediným, co na knize vzbuzuje negativní emoce, je konec. Poměrně předvídatelné vyvrcholení se v něm střídá s až příliš lacinou překombinovaností. Pocit, že všechna kolečka zapadla, se sice dostavil, faktem však zůstává, že v ústřední zápletce se, vzhledem k choutkám i průměrně náročného čtenáře, drží autor až ostudně při zemi.


Jo Nesbø - Lovci hlav, aneb Jo Nesbø potřetí, přesto poprvé

    V Nesbøho thrilleru není nikdo jednoznačnou obětí ani viníkem, konflikty přirozeně vyplývají ze střetu zájmů postav a z interakcí mezi nimi. Pokud by hlavním hrdinou a vypravěčem nebyl Roger, mohl by to být kdokoliv jiný, děj by fungoval naprosto stejně. Čtenář by si našel cestu ke kterékoliv z postav, dokázal by - třeba s výhradami - akceptovat její motivaci. S trochou nadsázky lze konstatovat, že hrdinou je ten, kdo přežije.
    Je zbytečné prozrazovat další podrobnosti ze spletitého příběhu plného zvratů, ale nechybí v něm snad žádná z typických rekvizit brakových románů. Dočkáme se zběsilých honiček, překvapivých odhalení, převratných vynálezů, bouraček, sexu, dokonce i mrtvol, které se nečekaně probírají k životu. Nechybí krev, mužská i ženská ejakulace, koupání ve výkalech a jiných tělních tekutinách.
    Čtvrtým, posledním a asi největším pozitivem je příběh jako takový. Nejde o detektivku v pravém slova smyslu, policista vyšetřuje vraždu a hledá stopy které by ho vedly k dopadení padoucha.
    Souběžně s vydáním knihy má v České republice premiéru i stejnojmenný film, který sbírá veskrze pozitivní reakce taktéž. V hlavní roli se zde objevují vesměs severská filmová esa jako Aksel Hennie (Roger Brown) a Nikolaj Coster-Waldau.


Noční lovci 2 - Jednou nohou v hrobě - nová

    Jak už jsem zmínil, Lovci hlav mají svou filmovou adaptaci, která zrovna vstoupila do našich kinosálů. Vzhledem k tomu, že v knížce si Jo Nesbo rozhodně nebere sametové rukavičky a obsahuje několik poměrně drásavých scén, byl jsem v očekávání, jak si s tím poradí filmaři. Výsledek mě příjemně překvapil. Jsem v pokušení říct, že se mi dokonce film líbil víc než knížka, ale nemám dost odvahy na takové kategorické soudy. Film rozhodně není bezduchou kopírkou literární předlohy, oproti ní v něm vidím více poetiky a hlavně černého humoru – to je velká devíza.
    A pak mu osud přihraje opravdu velikou rybu. Bývalého manažera nizozemské firmy, kterého by mohl výhodně „prodat“ norskému výrobci navigačních systémů. Jmenuje se Clas Greve, má vizáž árijského poloboha a v bytě po babičce právě objevil ztracený Rubensův obraz.
    Třetím z hlavních plusů je , jakým stylem autor vykreslil scény nechutné či krvavé. Všechny tyhle scény tu totiž mají svůj smysl a nejsou v knize jen proto, že autor chce, aby byla kniha prostě plná krve a humusu. Zde je to celé ještě "zajímavější" o to, že je kniha vyprávěna, jak jsem již říkal, v první osobě. Když hlavní postava popisuje, jak se schovává před padouchem v záchodové míse, autor zde detaily nešetří a i mě a to jsem docela otrlý, se začal zvedat žaludek. Zde se tedy sluší čtenáře upozornit, kniha rozhodně není pro slabší povahy.


Noční lovci 3 - Nenávist až za hrob

    Hlavním hrdinou a vypravěčem celého příběhu je Roger Brown. Lovec hlav. On vybírá kandidáty na vysoce prestižní pozice v prestižních firmách a považuje se za nejlepšího ve svém oboru. Tenhle chlapík ve špičkovém oblečení má zkrátka o sobě hodně vysoké mínění. Užívá si rozhovory s potenciálními kandidáty a ještě na ně používá výslechovou metodu FBI. Zároveň je ale také poměrně zakomplexovaný: kvůli svým ani ne 170 cm výšky, kvůli strachu, že ztratí svou ženu, které navíc nechce dopřát dítě. Žijí v drahém domě, Roger manželce pořídil galerii. To něco stojí, a tak si Roger začal přivydělávat krádežemi obrazů. Když máte známého v bezpečnostní agentuře, je to hned jednodušší. A právě v galerii své ženy Roger narazí na Nizozemce Clase Greveho, který je nejen výborným úlovkem pro lovce hlav, ale také vlastníkem vzácného Rubensova obrazu. Tomu se přece nedá odolat…
    Náhodné setkání s „bludným“ Holanďanem Clasem Grevem se stává hybatelem veškerého děje a čtenář do poslední chvíle neví, jak se ve skutečnosti věci mají. Jo Nesbø má neuvěřitelný vypravěčský talent, kdy s chladnou logikou neváhá podstatné zamlčet, aby čtenář na konci nepřišel o velké vyvrcholení, které by si s postupným odkrýváním naplno neužil. V prologu lze najít spoustu jemným stop k rozuzlení dalšího děje, ale na začátku čtení je to téměř nemožné. Pokud si uděláte čas a otevřete Lovce hlav podruhé, rozhodně neprohloupíte. Naopak oceníte mistrnou a přesně vykalkulovanou stavbu děje.
    Děj je díky tomu svižný a spolu s 250 stránkovou knihou jsou Lovci hlav záležitost spíše na dva až tři večery, nadšenci s volným odpolednem mohou mít tuto knihu zvládnutou i za pár hodin. Lovci hlav se tak stávájí knihou spíše kratší v porovnání s ostatními tituly, například ze série o Harrym Holeovi (Nemesis i Pentagram mají ~500 stran).


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00