Jak na věc


lovci mamutů-eduard štorch

Jmenuji se Roger Brown a jsem nejlepší lovec hlav v Norsku.

    Jako by tím spisovatel dával najevo, že si je dobře vědom brakové povahy svých oblíbených postupů a chtěl si trochu odpočinout od „seriózní“ literatury. Pořád ale zůstává výborným vypravěčem a vtipným glosátorem. I když na Lovce hlav by si měli dát pozor ti, kteří vše, co jen zavání pokleslejším žánrem, nemají rádi a špatně snášejí nadsázku v detektivkách.
    V případě Lovců hlav se ale Nesbø pouští ze řetězu a užívá si naplno výlet do brakové literatury. Už prolog dává najevo, že se s námi autor nebude mazlit. Hlavní hrdina v něm pronáší monolog, jenž by se dal shrnout slovy: „Jsem vrah, brzo umřu, kolem mě kape krev a benzín, a tak vám musím honem povyprávět svůj příběh“. A jak řekne, tak udělá.
    Nesbo je alchymista tajemných náznaků a překvapivých až šokujících odhalení. A ještě něco mu jde dobře – lehké náznaky ironie, scény jako vystřižené z Pulp fiction. Mrtvola není směsicí životní tragédie a detektivních vodítek, ale důvodem k diletantskému žonglování s tělem, jako by ho dostal do rukou nešikovný klaun.
    Dál tu z děje moc prozrazovat nechci, ale řeknu, že se náš hlavní hrdina a to nejen kladný, zaplete v průběhu knihy do dosti spletitého spiknutí, které zahrnuje krádeže obrazů, nevěrné manželky a zrádné milenky a vrcholem všeho je člověk, který pro to, aby posloužil zájmům své firmy jde klidně i přes mrtvoly.


Noční lovci 2 - Jednou nohou v hrobě - ant.

    Po mnohé slibujícím prologu vědecky popisujícím dopravní nehodu mezi nákladním vozidlem a běžným osobním vozidlem je nám představen standardní běžný den hlavní postavy Rogera Browna.
    Po nové knize Joa Nesbøho rozhodně sáhněte, máte-li chuť zaplést se do hutné atmosféry příběhu, jehož tempo vás strhne a nepustí až do poslední strany. V knize se šikovně mísí napětí a vtip, strach i hnus. Lovci hlav jsou rozhodně hitem letošního podzimu. Dostanou se vám pod kůži stejně jako se pach výkalů vryl nesmazatelně do paměti Rogeru Brownovi.
    Jediným, co na knize vzbuzuje negativní emoce, je konec. Poměrně předvídatelné vyvrcholení se v něm střídá s až příliš lacinou překombinovaností. Pocit, že všechna kolečka zapadla, se sice dostavil, faktem však zůstává, že v ústřední zápletce se, vzhledem k choutkám i průměrně náročného čtenáře, drží autor až ostudně při zemi.
    Cítil jsem v ústech chuť krve. Bílá královna ležela na podlaze přímo přede mnou. Ulomila se jí jedna špička koruny. Nenávist mě pálila v krku a hrudi jako žluč. Sebral jsem zničenou královnu a postavil jsem ji na šachovnici. Pak i ostatní figurky. Jednu po druhé. Postavil jsem je přesně tak, jak stály.


Noční lovci 4 - Předurčena do hrobu

    Roger Brown se se svými 168 centimetry musí hodně zaklonit, aby pohlédl do očí Clase Grevea a pochopil, že tentokrát není lovcem, ale uštvaným kancem na mušce stříbrného glocku.
    Postav se v knize objevuje poskrovnu, za to má každá svoji pevně stanovenou dějovou linku a posunuje děj dál. Nakonec, jak už je tomu u severské krimi zvykem, se dočkáváme i zvratu ve vztazích postav, které nám doposud zůstaly utajeny, leč jsme je mohli tušit, a tak se po prozření plácáme do hlavy s tím, proč nás to netrklo už dříve.


Jo Nesbø - Lovci hlav, aneb Jo Nesbø potřetí, přesto poprvé

    Postavy jsou opět velice plastické a jímavě amorální. Tak jak to máme u literáta Nesbova ražení rádi. Přirozeně nejvíce pozornosti, vzhledem k monologové formě, se dostává Rogerovi Brownovi. Malý muž vzrůstem, velký inteligencí. Pružný v otázkách morálky, zato však charakterní a charismatem oplývající antihrdina. Dále jeho žena Diana. Nádherná, o hlavu vyšší blondýnka, tíhnoucí k umělecké obci stejně neodbytně jako ke společenské smetánce. A nakonec padouch v podobě Clase Grevese, kterýžto představující archetyp alfa samce v kombinaci s vojenskou minulostí, nezahojenými jizvami po příkoří způsobených otcem a dokonalým maskulinním zevnějškem,ztělesňuje pro, lehce napoleonským komplexem nahlodaného, Browna, ideálního soupeře.
    První, co se mi rozlilo v hlavě po zaklapnutí poslední kapitoly bylo něco jako “Wau, na dvě stě čtyřicet stránek dost slušně rozehranej thriller”, taky jsem měl ale malinko hořkou pachuť v puse, to je prostě asi jasný, všechno nemůže bejt prostě perfektní (a je to tak dobře). Ve všem, co jsem od Nesba četl byl Harry Hole, kterej mi k srdci, ač se to může zdát třeba divný, moc nepřirost. Má zajímavý archetypní rysy a vůbec, perfektní vlastnosti sedící na hlavního hrdinu, ale já osobně je prostě nevidim, i přes jeho sherlockovský schopnosti rozlousknout většinu případů a ješte to bad guyům natřít s co největší elegancí.


Předloha k filmu Lovci hlav je jako thriller od Tarantina

    Zatímco Pentagram, respektive celá holeovská série, představuje v podstatě seriózní detektivku s mírným společenským přesahem, v Lovcích hlav Nesbø dokazuje, že se nebrání ani mnohem pokleslejší variantě krimirománu. Je sice pravda, že jeho tradiční překvapivé zvraty těsně před koncem příběhů mohou působit občas až lacině, zatím se dokázal udržet v mantinelech uvěřitelnosti.
    První výtka je spíše technického charakteru, je to jen prkotina. Kniha, na to jak je krátká je rozkouskována do spousty kapitol a oddílů, přišlo mi to trochu zbytečné.
    Naopak na zápletce si smlsneme. Extrémně filmová dramaturgie (pravý opak Larsonova Milénia) spolu s malým počtem postav, poměrně explicitní brutalitou a černo„hnědým" humorem, vytváří perfektní ingredience pro moderní, napětím nasáklý thriller. Paradoxně nejvíce předesílaná devíza příběhu, v podobě krádeží vzácných děl, je po chvíli upozaděna, což možná zamrzí, nicméně je to pochopitelná berlička pro vynucený, avšak elegantní spád knihy.


Noční lovci 3 - Nenávist až za hrob

    Tím prvním rozdílem je rozsah – přibližně poloviční oproti předchozím dvoum Nesboho knihám. Kdo už zná Nesboho styl psaní začne litovat, protože ví, jak čtivě autor dokáže psát, a jak je nesnadné se od jeho příběhu odtrhnout. A v tomto smyslu Lovci hlav skutečně nezklamou. Dalším rozdílem je ústřední hrdina – už to není společenská nula Harry Hole, ale Roger Brown - člověk prestižního povolání a vybraného vkusu. Je to headhunter – lovec hlav. Pro velké norské korporace vyhledává vhodné kandidáty na manažerské pozice, a používá k tomu efektivní – leč velmi nelítostný – postup. Ve svém soukromém životě si užívá luxusu a přízně své krásné manželky Diany.Idylka? Jen na oko. Náročná manželka dovede Rogera k tomu, že mu již nestačí finanční ohodnocení od jeho živitele, a tak hledá „vedlejší možnosti zdrojů“, abych byl korektní a nevykecal vám toho přespříliš. Je zvyklý být před lidmi o krok napřed a být pánem situace. Nepočítá s tím, že jednoho dne se role obrátí, a z lovce hlav se stane štv
    Ačkoli je nejlepším lovcem hlav v Norsku, jeho plat na takové výstřednosti rozhodně nestačí. A tak si přivydělává krádežemi obrazů. Když na něj konečně dojde, čtenář mu přeje jen to nejhorší. Brown má však dost tuhý kořínek.
    Přesto na počátku Pentagramu nacházíme Harryho v neutěšeném stavu. Opustila jej jeho láska Ráchel, většina kolegů ho považuje za blázna posedlého konspiračními teoriemi, dokonce i jeho šéfovi asi definitivně dochází trpělivost. Jediné, co se Harrymu zatím daří, je postupné uchlastávání se k smrti. Do Osla dorazila vlna veder, většina sboru má dovolenou, a když je tak v jednom bytě nalezena mrtvola ženy s useknutým ukazováčkem, nezbývá šéfovi oddělení vražd než pověřit vyšetřováním jediné dva detektivy ve městě – Harryho a Toma Waalera.


Noční lovci 2 - Jednou nohou v hrobě - nová

    Druhou věcí, kvůli které se mi kniha zalíbila je to, jakého hlavního hrdinu se autor rozhodl vykreslit. Není totiž ani kladný ani záporný. Má své problémy, jako každý člověk, dělá chyby jako každý člověk. Já osobně jsem si zhruba do půlky knihy sám myslel, že se z něj vyklube největší záporák celého příběhu, v čemž jsem se nakonec naštěstí mýlil.
    Jelikož máme co do činění s Jo Nesbem, bylo by naivní se domnívat, že bude děj jednoduchý a přímočarý, ačkoli se tak na první i mnoho dalších pohledů tváří. Tah na branku je zde mnohem patrnější a linie čitelnější nežli v knihách o Harrym Holeovi. Ale to už je zase vysoká hra samotného autora, který čtenáře s oblibou vodí za nos.
    Ve srovnání s předcházející Nemesis je Pentagram soustředěnější a přehlednější tím, že se omezuje na dvě roviny: hlavní osobní a o něco málo vedlejší detektivní. V obou rovinách příběhu odkazuje na slavné a staré literární motivy – zmíněný mefistofelský motiv doplňuje parafráze Pygmalionu v detektivní linii.


Lovci hlav – thriller, který chcete číst

    Druhou výtku zde mám k příběhu, je to ale jen maličkost zaviněná tak trochu i mou nepozorností. Ve vyprávění se často střídají scény ze současnosti a ty, v nichž hlavní postava vzpomíná na svou minulost. Ony scény z minulosti jsou jednak místy dosti rozvleklé a dvakrát se mi také stalo, že mi trvalo o něco déle, než jsem si uvědomil, že se vypravěč vrátil opět do přítomnosti.
    Děj je díky tomu svižný a spolu s 250 stránkovou knihou jsou Lovci hlav záležitost spíše na dva až tři večery, nadšenci s volným odpolednem mohou mít tuto knihu zvládnutou i za pár hodin. Lovci hlav se tak stávájí knihou spíše kratší v porovnání s ostatními tituly, například ze série o Harrym Holeovi (Nemesis i Pentagram mají ~500 stran).


Noční lovci 6 - Jeden hrob za druhým

    Takže, oč vlastně jde tentokrát. Autor nám představuje hlavního (anti)hrdinu Rogera Browna, který je... ano, správně Lovec hlav. Tedy nejvetší eso v jedné z nejprestižnějších pracovních agentur. Zde ovšem zapomeňte na to, že by Vám snad dokázal sehnat místo pokladního v Tescu. Od toho je zde Addeco. Pokud nejde o velkou norskou korporaci a vy nejste vhodný kandidát, Roger se neobtěžuje. Vhodný kandidát se zajímavým uměleckým dílem ve své sbírce. PanBrown má, jak už to tak v thrillerech bývá, tajné, netradiční vedlejší zaměstnání. Je zloděj. Zloděj ve stejné kategorii, jako je jeho hlavní zaměstnání. To vše proto, aby ufinancoval svojí modelkoidní manželku a tomu odpovídající životní styl. Ano, klišé číslo dvě, ale tak to má být. A dál už všechno jede nadzvukovou rychlostí přesně podle pravidel žánru. Podivný komplic, nevěrná manželka, špatně zvolený kandidát na okradení...
    Roger Brown je špatně placený personalista, který dosazuje zaměstnance na významné pracovní pozice. Má krásnou ženu, velký dům a auto, vlastní galerii, která ho odírá z kůže, nakupuje drahé dárky a má vynikající renomé. Ptáte se, kde na to všechno bere peníze? Munch, Rubens, Klimt... Druhá tvář Rogera Browna – krádeže umění a překupnictví. Nepatří to mezi poklidná a bezriziková zaměstnání a jednoho dne se věci nevyvíjí tak, jak mají. Všechno nevinně začíná akordem G11sus4, který zazní z luxusního telefonu značky Prada.
    Není to příliš dávno, co jsem si tu pobrečel nad Nemesisem v současné době hodně čteného Joa Nesboa. Přesto, když jsem dostal možnost přečíst si před oficiálním vydáním jeho další knihu, využil jsem jí. OLovci hlav jsem neměl informací, ani co by se do hršle vešlo, proto mě hned po otevření zásilky překvapila jeho útlost. Kriminálka jednadvacátého století a jen 250 stran? První bod k dobru!


Nesbo přivolává na scénu Mefista i vtipného hajzlíka

    Byť jsem ke knize ze začátku přistupoval s jistou dávkou skepse, tato mi byla autorem odňata. Samolibý fracek, který loví hlavy nejen obrazně, ale i doslova, mi vyhovoval. I přes zmiňované nedostatky mohu hodnotit čtyřmi body z pěti. Nesbo umí dobře vyprávět, překlad příjemně překvapil a pokud se chcete dozvědět, čí že to hlava byla nakonec ulovena, dá se to stihnout za večer.
    Zkrátka a jasně, příbeh dua lovců hlav, z čehož jeden loví toho druhého, i když oba trochu jiným způsobem, mě dostal. Ať už šlo o již zmíněný intro, at už o naprosto vymazlenej konec, kterej jsem opravdu nečekal (a to se mi pár věcí odhadnout povedlo), ať už to byli ty malý zajímavosti, kterejma je kniha doslova nabytá. Ona to není vlastně ani moc knížka, spíš taková velká, rozvleklá povídka. Je to tak, pokud budete chtít, za jeden delší vecer to přelouskáte jedna báseň.
    V Nesbøho thrilleru není nikdo jednoznačnou obětí ani viníkem, konflikty přirozeně vyplývají ze střetu zájmů postav a z interakcí mezi nimi. Pokud by hlavním hrdinou a vypravěčem nebyl Roger, mohl by to být kdokoliv jiný, děj by fungoval naprosto stejně. Čtenář by si našel cestu ke kterékoliv z postav, dokázal by - třeba s výhradami - akceptovat její motivaci. S trochou nadsázky lze konstatovat, že hrdinou je ten, kdo přežije.


Wales - Nejstarší specializované sci-fi & fantasy knihkupectví.

     Tom jako správný ďábelský svůdce nabízí Harrymu světské statky (lepší plat), masíruje jeho křehké ego (oni dva přece patří k těm nejlepším, k posledním spravedlivým) a využívá jeho slabostí (co ostatně zbývá profláklému alkoholikovi jiného než se přimknout k autoritativnímu vůdci). Síla Pentagramu je především v tom, že si čtenář až téměř do konce není jistý, kterou cestou se Harry vydá, jestli „dokáže říct ďáblovi ne“.
    Jo se mi čte prostě perfektně, co k tomu víc říct. Proběhne snad jen jediná výtka— na dvě stě padesát stran mi prišlo dělení do částí trochu zbytečný, ale jak je libo. Chápu, že tim chtel Jo oddělit milestony jako “lov na kalydonskýho kance” v částech 1-2, rogerovo znovuzrovení mezi částmi 3 a 4 a podobný věci. Já to pochopil, ale asi bych to dal i bez dělení.
    Hlavní hrdina Roger Brown se čím dál víc zamotává do přediv svého života na vysoké noze a díry ve stále náročnějším rodinném rozpočtu se pokouší zalátat prodejem hodnotných uměleckých děl. K těm se dostane způsobem nejen nelegálním, ale především velice rafinovaným.
    Shrnutí na závěr. Tahle kniha mne bavila převelice a doufám, že si Jo Nesbø od Harryho podobně odskočí ještě několikrát. Jediné, co neumím říct,zda - pokud jste tímto norským géniem zatím nepolíbeni - je lepší začínat touto knihou, nebo raději nějakou s Holeovského cyklu...Což je možná nakonec jedno, protože ať začnete s tím, nebo oním, u druhého zaručeně skončíte.


RECENZE (KNIHY): Lovci hlav Joa Nesbøho jsou plní napětí, krve a výkalů

    Celá koncepce příběhu o Rogeru Brownovi, nejlepším a nejhůře placeným lovcem hlav (hledač talentů pro vedení firem pozn. aut.), který i přes to, že patří k nejlepším z nejlepších, je ve svém osobním životě nešťastný a bezradný, protože ji nedokáže finančně zabezpečit, a tak si ke svému povolání vybírá i netradiční vedlejšák – krádeže obrazů, je postavena na stupňování napínavých scén prokládaných drobnými fillery rekapitulující děj.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00