Jak na věc


manon lescaut báseň francouzsky

Cena Zlatý mamut: Ukončení registrace soutěžních příspěvků

    Desetiletí 1931-1942 bylo dobou rozmachu Nezvalovy dramatické tvorby: adaptace Calderónovy hry Schovávaná na schodech, dramatizace Tří mušketýrů (premiéra 1934, knižně 1953), Milenci z kiosku (1932), Manon Lescaut (1940); Loretka (1941). K divadelní tvorbě se Nezval vrátil po patnácti letech varovnou hrou Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou (1956). V letech 1935-1938 vydal Nezval trojici esejistických knih (Neviditelná Moskva, 1935; Ulice Gît-le-Coeur, 1936; Pražský chodec, 1938), přeložil díla teoretika a tvůrce surrealismu André Bretona: Spojité nádoby, Co je surrealismus a Nadja.
    Narodil se v rodině vesnického učitele (křestní jméno zvolil otec podle básníka V. Hálka). Od mládí se projevovaly jeho všestranné umělecké sklony: hrál v orchestru, skládal písně, později i maloval. Verše psal od šestnácti let, rádcem mu byl Jiří Mahen. Po maturitě na gymnáziu v Třebíči studoval jeden semestr v Brně práva a pak v Praze na filozofické fakultě Karlovy univerzity. Studia nedokončil, kromě krátkého zaměstnání v redakci Masarykova naučného slovníku a dramaturgické činnosti v Osvobozeném divadle se věnoval výhradně literatuře. V letech 1945-1951 vedl na ministerstvu informací filmový odbor.
    Svou tvorbu básník uzavřel třemi sbírkami reflexivní, intimní, milostné, ale i občanské a cestopisné lyriky: Křídla (1952), Chrpy a města (1955) a Nedokončená (1960). Vyznačují se různotvárností forem, od písňové po baladickou a po široce plynoucí nerýmovaný verš.


Projekce dokumentu Expedice Rembaranka 1969

    Jako součást mezinárodního avantgardního hnutí se v roce 1934 ustavuje Skupina surrealistů v ČSR, běžněji označovaná jako Surrealistická skupina, k jejímž členům patří Karel Teige, Vítězslav Nezval, Konstantin Biebl, Jindřich Štyrský, Toyen, Jindřich Honzl, Jaroslav Ježek, Emil František Burian, Vincenc Makovský. V roce 1930 byly v časopise Zvěrokruh publikovány ukázky francouzské surrealistické tvorby a Bretonův Druhý manifest surrealismu. Nezvalovou první reakcí na francouzský surrealismus je několik textů Skleněného haveloku (1932), analýzou snů a podvědomí se zabývá v prózách z tohoto období (Kronika z konce tisíciletí, 1929; Chtěla okrást lorda Blamingtona, 1930; Dolce far niente, 1931). Sbírky Zpáteční lístek (1933) a Sbohem a šáteček (1934) jsou více vyznáním vztahu k francouzským básníkům (Nezvalova cesta do Francie) než naplněním surrealistického programu. Ten reprezentuje až Žena v množném čísle (1936), Praha s prsty deště (1936) a Absolutní hrobař (1937). V téže době vydává
    Básník, prozaik, dramatik, esejista, překladatel, umělecky všestranná osobnost, která rozhodným podílem utvářela podobu české poezie v první polovině 20. století. S Karlem Teigem tvůrce programu české avantgardy a zároveň umělecký protagonista její poetistické a surrealistické podoby.
    Od svých studií střídavě pobýval v Praze a u rodičů - nejprve v Šamikovicích, pak v Dalešicích a od roku 1932 v Brně-Žabovřeskách, kam se rodiče přestěhovali. Za těchto venkovských a pak brněnských pobytů napsal velkou část svého díla.
    V letech 1945-1958 vzniklo několik skladeb nepříznivě poznamenaných dobou (Stalin, 1949; Zpěv míru, 1950; druhá část Historického obrazu, 1945; skladba Z domoviny, 1951), dále sbírka veršů Veliký orloj (1949) se vstupní autobiografickou básní napsanou ještě za okupace.


Rozpad rakúsko-uhorskej meny a počiatky menovej samostatnosti...

    Současně s prvotinou Most (1922) vznikla klíčová skladba Nezvalova básnického vývoje Podivuhodný kouzelník, poprvé uveřejněná v Revolučním sborníku Devětsil roku 1922 (později byla začleněna do sbírky Básně noci). Nezval se výraznou imaginativní odvahou a básnickým temperamentem dostal okamžitě do čela Devětsilu a jeho básně vydané pod názvem Pantomima (1924) byly chápány jako básnické manifesty poetismu (vedle programových manifestů, které psal hlavně Karel Teige ). V rozmezí šesti let vydal Nezval patnáct poetistických skladeb a menších sbírek. Výrazným básnickým projevem je Edison (1928), rozlehlá polytematická báseň oslavující aktivní život, tvůrčí činnost člověka. Edison byl zařazen do promyšleně komponované sbírky Básně noci (1930), která se nekrologem Smuteční hrana za Otokara Březinu (pův. 1929) hlásí k vůdčí osobnosti českého symbolismu.

Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00