Jak na věc


nervus lingualis

Příznaky (symptomy) parézy nervus facialis

    Pokles obličejeAsymetrie obličeje zvýrazněná při úsměvu, mluvení, mračení – grimasyNeschopnost sešpulit rty, zapískat, vycenit zuby, usmát se a zamračitPokleslý koutek úst a vytékání slinMaskovací manévry – držení si koutku úst rukou nebo náplastmiVyhlazení nosoretní rýhyPoruchy řeči, zhoršená artikulaceKousání se do tváře při jídlePotíže s příjmem tekutin – nemožnost pít z láhve nebo sklenice – vytékání tekutinyPorucha chutiMimovolní kontrakce svalové skupiny při volním pohybu jiné (synkineza)Mimovolní záškuby v obličeji, nepravidelně a opakovaně (myoklonie)
    U vrozených vad obličeje je obrna obličeje zapříčiněná poruchou vývoje nebo nevinutím lícního nervu, vada může být jednostranná nebo oboustranná. Vrozená obrna obličeje může být i součástí některých syndromových vad – např. Moebiův syndrom (möbiův syndrom), CHARGE syndrom.
    Porucha v uzavírání očních víček - neschopnost zavřít oko, resp. dovřít oční štěrbinu – lagoftalmus Nemožnost mrkání – porucha ochranné funkce očních víčekBolestivé oko – pocity cizího tělesa v oku, pálení, řezání Zánět a zarudnuté spojivekPorucha tvorby slz – syndrom suchého oka nebo naopak nadměrné slzeníSvětloplachost – přecitlivělost na světlo Nutnost používání očních kapek a mastíRiziko poškození rohovky (rohovkový vřed) a trvalého poškození zraku


Je super se podívat nyní do zrcadla

    Klidový výraz obličeje a jeho pohyb (mimika) je dán přítomností funkčních mimických svalů. Všechny mimické svaly jsou ovládány prostřednictvím párového lícního nervu. Lícní nerv patří mezi tzv. hlavové nervy, konkrétně se jedná o VII. hlavový nerv, latinsky „nervus facialis“. Impulzy k pohybu mimických svalů vychází z kůry mozkové, pokračují dále do oblasti mozkového kmene, kde se nachází jádra lícních nervů. Lícní nerv vystupuje z mozkového kmene, dále prochází spánkovou kostí a vystupuje na její spodině. Nakonec prochází příušní žlázou, kde se rozděluje na menší nervové větve pro jednotlivé skupiny minických svalů:
    Obrna lícního nervu vzniká nejčastěji jako následek poškození nervu nebo mozkových center, které prostřednictvím lícního nervu ovládají mimické svaly.
    Porucha v uzavírání očních víček - neschopnost zavřít oko, resp. dovřít oční štěrbinu – lagoftalmus Nemožnost mrkání – porucha ochranné funkce očních víček
    Periferní obrna lícního nervu vzniká následkem poškození lícního nervu a projevuje se na stejné straně (na straně poškození nervu). Podle místa a rozsahu postižení nervu vzniká výsledný obraz periferní obrny od sotva patrného omezení hybnosti některých mimických svalů až po úplnou obrnu celé poloviny obličeje. Postižena bývá na rozdíl od centrálních obrn i horní polovina obličeje včetně svalů očních víček. Nemocné často trápí nejvíce oční potíže způsobené poruchou schopnosti dovřít oko (tzv. lagoftalmus). Následkem nedovírání víček může navíc dojít poškození rohovky a poškození zraku.


Vrozená obrna – möbiův syndrom, CHARGE syndrom atd.

    Pokroky v medicíně v posledních desetiletích vedly k výraznému zlepšení funkčních výsledků. Díky inovacím v léčbě v posledních několika letech můžeme dnes při plánování léčby uvažovat nejen o obnově ztracených funkcí, ale i o obnově „normální“ obličejové estetiky.
    Tento webový portál je věnován nemocným s obrnou lícního nervu a jejich blízkým.Přináší informace o současných možnostech léčby a je určen i pro širší odbornou veřejnost.
    Ztráta schopnosti ovládat výraz obličeje při obrně lícního nervu může vést k rozvoji hlubokého psychologického handicapu, který může člověka izolovat ze společnosti.


Potíže způsobené obrnou lícního nervu

    O centrální obrně hovoříme, pokud je příčina onemocnění v centrální nervové soustavě. Mezi nejčastější příčiny centrální obrny lícního nervu patří poškození mozkové kůry cévní mozkovou příhodou (mozkový infarkt, mozková mrtvice, iktus). Pro centrální obrny platí, že se paréza projeví na opačné straně, než je poškozena mozková kůra, protože se nervové dráhy po cestě z mozkové kůry kříží. Centrální paréza lícního nervu se projeví jako obrna dolní poloviny obličeje, charakteristický je pokles koutku, vytékání slin a porucha řeči. Naopak schopnost zavírat oko a zvedat obočí zůstává zachována díky tomu, že se na jejich ovládání podílejí i jiné nervové dráhy, které probíhají nezkříženě.
    Na postižené straně obličeje je u plně rozvinuté obrny lícního nervu pokleslý koutek, vytrácí se nasoretní rýha (kožní rýha oddělující horní ret od tváře), při pokusu o úsměv nemocnou stranu přetáhnou svaly zdravé strany, výsledkem je grimasa. Grimasy se vytváří i při mluvení, pokusu o špulení a pískání. Řeč se stává méně srozumitelnou. Někdy samovolně vytékají sliny z úst. Nepříjemné mohou být i nechtěné (mimovolní) pohyby obličeje, tzv. synkinézy.
    Mimikou vyjadřujeme své emoce a postoje. Používáme ji vědomě nebo nevědomě (spontánní úsměv, spokojený výraz, anebo naopak starostlivý výraz, obavy...). Vůlí ovládaná mimika je základem pro úspěch i v některých profesích, např. pro herce, profesionální řečníky, obchodníky apod. Mimické svaly se podílejí i na vytváření mluveného slova.


Centrální, periferní a vrozená obrna

    U nemocných s obrnou lícního nervu je na postižené straně omezena hybnost obličeje. Ztráta hybnosti nemusí být úplná – pohyb obličeje (mimika) zůstává často alespoň v omezené míře zachován, např. částečně zachovaný pohyb v koutku. Taková neúplná ztráta hybnosti se správně nazývá parézou. Jindy může být ztráta hybnosti úplná, potom hovoříme o plegii.

Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00