Jak na věc


oslovení příteli střecho první republika

Diskuse k listopadovému Shromáždění ŽLU

                Za prvé mne překvapuje, že napadl ředitele Židovského muzea Leo Pavláta za předražování vstupného do ”jím spravovaných muzeí”, aniž si ověřil skutečný stav věci. Vypouštění nepravdivých informací do oběhu rozhodně k dialogu mezi křesťany a Židy nepřispěje. Pan Pavlát není nějaký ”ďábel”, kterého je třeba denunciovat, aby se dialog mohl odehrát, ba právě naopak. Bez jeho vzdělanosti a zakotvenosti v judaismu se tato diskuse těžko obejde. Totéž se ostatně týká i pana Daníčka a některých dalších představitelů ŽO v Praze a FŽO.


…………………………………………………………………………………………………………………..

                Zastat se musím i pana rabína Sidona. Ke křesťansko-židovskému dialogu neodbytně patří ”soud, na němž se bude rozhodovat, kdo komu víc ublížil,” jak pan Dvořák interpretuje rabínovy názory na tento problém. A k čemu je to dobré? Za minulostí nelze prostě a jednoduše udělat ”tlustou čáru”. Bez tohoto dnešního ”vypořádání” by se v budoucnu křivdy minulé znovu a opět vkrádaly do snahy o vzájemné porozumění. Odpuštění může následovat až po pokání, jinak by se stalo pouhou deklarací a nebylo by přijato následujícími generacemi. Jde spíše o to, jakým způsobem by se měl dnešní pohled promítnout do hodnocení minulosti. Z křesťanské strany k této reflexi už dochází. Po papežovi se za antisemitismus nedávno omluvili i polští katolíci. Spojili jej dokonce s holocaustem Židů. I někteří současní evangeličtí myslitelé se tímto problémem poctivě a intenzivně zabývají. Především válečné hrůzy, ale i pogromy, které jim v posledních dvou stoletích předcházely, jsou ještě příliš živé na to, a
    Domnievam sa, že pre podstatnú časť príslušníkov mladej a strednej generácie pri formovaní identity nepôsobí judaizmus ako náboženstvo, ale skôr sa prejavujú určité emotívne faktory:
                Pan Dvořák z Kurasova článku v LN o ŽLU vyčetl tento vzkaz: ”Jsou tu také nezahořklí Židé (liberálové poz. aut.), pro něž judaismus není jen hýčkáním si nějakých soukromých folklorních libůstek...” Hluboce si vážím ortodoxního i konzervativního judaismu. Nikdy by mne jako liberála nenapadlo nazvat prastará pravidla a zvyklosti ”folklorními libůstkami”. Mnohé z nich ostatně dodržují členové reformních obcí po celém světě. Neshoda mezi ortodoxními a liberálními Židy panuje především ve výkladu konkrétního ustanovení halachy, v tom, kdo vlastně je Žid a kdo není. Česká ortodoxie proto zatím není schopna brát ŽLU jako rovnocenného partnera, s nímž by tvořila židovství jako pluralitní celek. Ale to je skutečně židovský problém.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00