Jak na věc


příčestí minulé

Slovesa vzoru „tisknout“ (příčestí činné a trpné)

    Slovesa dokonavá s okamžitým významem představují vidové protějšky k nedokonavým slovesům na -at (popř. na -ovat), např. bodat → bodnout, podobně couvnout, stoupnout, šlápnout, lehnout, kleknout, mihnout se, sednout, odhadnout, vydechnout; mnohá mají citoslovečný základ, např. bouchnout, cinknout, cvrnknout, dupnout, chňapnout, klepnout, mrknout, plácnout; ve slovnících často bývají označena jako hovorová, např. čutnout, kouknout, risknout, stopnout, šťouchnout, nebo expresivní, např. blebtnout, frnknout, hrknout, špitnout.
    Tvary s -nu- se preferují (z výslovnostních důvodů) též u sloves, která mají ve slovním základu slabikotvorné r, l, srov. blbnul/blbl, smlsnul/smlsl, zhltnul/zhltl, zvrtnul/zvrtl, též vrhnul/vrhl ve významu ‚zvracel‘, jinak jen vrhl.
    Do této skupiny patří slovesa ukradnout, naleznout, vynaleznout (poslední dvě dnes téměř neužívána), s nimiž splynula (až na tvar infinitivu) slovesa 1. třídy, tj. ukrást, nalézt, vynalézt, která tvořila příčestí trpné shodně (tedy ukraden, nalezen, vynalezen); dále slovesa dopadnout, napadnout, přepadnout (tedy dopaden, napaden, přepaden), spadnout (jen v ustáleném spojení má spadeno na někoho).
    Často jsou varianty s -nu- chápány jako příznakové a stylově nižší (hovorové), srov. podle SSČ couvl – hovor. couvnul, křikl – hovor. křiknul, mrzl – hovor. mrznul, polkl – hovor. polknul, škrtl – hovor. škrtnul.


Příklady sloves, která jsou řazena ke vzoru „tisknout“

    Většina sloves má dnes v příčestí trpném novotvary analogické s typem „minout“; jsou tvořeny (po kmenotvorné příponě -nu-) příponou -t (bodnut, zamítnut, odříznut atd.), kdežto tvary původní (s kmenem zakončeným souhláskou) jsou tvořeny příponou -en (tažen, zavržen).
    Učební pomůcka obsahuje vysvětlení a příklady pro minulý čas prostý, minulý čas průběhový a příčestí trpné v anglickém jazyce. Pro každý z těchto časů je uveden příklad na kladnou větu, zápornou větu a otázku. Věty pracují s tvary ve všech osobách. Každý z časů je pro lepší pochopení znázorněn též na časové ose. Samozřejmostí je i ilustrovaný příklad doplněný větami, které výborně objasní podstatu a vnímání času. Tato látka je pro děti jednou z nejobtížnějších při výuce anglického jazyka. Produkt je vybaven textilními šňůrkami, které slouží k zavěšení i k srolování. Povrch produktu je omyvatelný, na horní i dolní straně je opatřen lištami.
    U podstatných jmen slovesných se projevuje výrazná tendence k užívání tvarů s příponou -nu-. Touto příponou se tvoří podstatná jména slovesná od sloves, která zpravidla nemají příčestí trpné (např. blednutí, blýsknutí, chřadnutí, křupnutí, procitnutí, sednutí, sládnutí, stárnutí, uváznutí, užasnutí).


Slovesa dokonavá s okamžitým významem

    U sloves citoslovečného původu jsou tvary s příponou -nu- rovnocenné s tvary původními (tedy bez stylového rozlišení), srov. bouchl/bouchnul, cinkl/cinknul, dupl/dupnul, klapl/klapnul, klepl/klepnul, plácl/plácnul, práskl/prásknul, rafl/rafnul.
    Ke vzoru „tisknout“ patří slovesa 2. třídy, která mají před -nout souhlásku (např. táh-nout, sed-nout). Právě rozdíl mezi podobou kmene infinitivního (tisk-nou-t) s kmenotvornou příponou -nou- a tvarem kmene minulého (tisk-l) bez kmenotvorné přípony vede ke sbližování s typem „minout“ (příč. min. minul) a ke vzniku dublet s kmenotvornou příponou -nu- (např. klepl/klepnul, dupl/dupnul). Toto sbližování však neprobíhá u všech sloves typu „tisknout“ a u všech slovesných tvarů stejně.
    Jen podoba s -nu- se vyskytuje z výslovnostních důvodů v jednotném čísle muž. rodu u sloves s neslabičným základem sch-nout, tk-nout se, srov. schnul, tknul se (ale schla, schlo, schli atd.). U předponových sloves jsou obvyklé dublety, srov. uschl/uschnul, vyschl/vyschnul, vytkl/vytknul.


Příklady sloves se základem končícím jinak než na -h, -k

    Také k některým slovesům, která si dosud zachovala původní tvar příčestí trpného na -en (ať už sám, nebo jako tvarovou variantu, srov. bod 3.1.1), pronikly novotvary s -nu- větší měrou než v příčestí trpném (někde s významovým rozlišením), např. zasáhnutí/zasažení; podtržení (slova) × podtrhnutí (židle); nařčení/nařknutí, přiřčení/přiřknutí, vyřčení/vyřknutí, jen přeřeknutí a uřknutí; oblečení ‚oděv‘ × obléknutí, převlečení ‚přestrojení‘ × převléknutí; napadení/napadnutí, přepadení/přepadnutí, dopadení ‚přistižení‘ × dopadnutí ‚padnutí‘, ale jen spadnutí, vypadnutí, rozpadnutí, odpadnutí.
    Příčestí trpné se zpravidla netvoří od sloves počínavých a od řady sloves okamžitých, zejména citoslovečných, expresivních a hovorových bezpředmětových (např. blednout, blýsknout, chřadnout, kouknout, frnknout).
    Slovesa počínavá jsou taková slovesa, která vyjadřují změnu stavu/vlastnosti (většinou bývají utvořena od přídavných jmen), např. bledý → blednout, podobně bohatnout, hořknout, houstnout, hubnout, chladnout, rudnout, řídnout, stárnout, vlhnout; některá počínavá slovesa mají slovotvornou motivaci již poněkud zastřenou, např. moknout, schnout, stydnout, chřadnout, jihnout, vadnout, žasnout.
    Před příponou -en se podoba základu mění: a) dochází k alternaci -á- > -a-, -é- > -e- (vytáhnout → vytažen, obléknout → oblečen, lze i obléknut), b) je-li základ zakončen na souhlásky -h, -ch, -k nebo na skupinu -sk, střídají je souhlásky ž, š, č, šť (např. napřáh-nout → napřažen, nadch-nout → nadšen, vyřk-nout → vyřčen, lze i vyřknut, tisk-nout → tištěn, lze i tisknut).


Příklady sloves se základem končícím na -h, -k

    U sloves se základem zakončeným na -h dochází v příčestí trpném ke změně h > ž. Do této skupiny patří např. přáhnout, stihnout, střihnout, táhnout, trhnout, vrhnout (jiné je vrhnout ‚zvracet‘), zdvihnout a všechny jejich předponové odvozeniny, příčestí trpné je pak např. napřažen, zastižen, ustřižen, zatažen, roztržen, svržen, zdvižen, pozdvižen. Dále sem patří předponová slovesa oblehnout, dosáhnout, přesáhnout, zasáhnout s příčestím trpným obležen, dosažen, přesažen, zasažen.
    Tvar příčestí činného končí u sloves vzoru „tisknout“ na souhláskovou skupinu (srov. tiskl, vládl, bohatl). Vedle této podoby se u mnohých sloves zejména v j. č. muž. rodu objevuje i ve spisovném jazyce podoba s -nu- (srov. vyhoupl/vyhoupnul); ta se totiž snadněji vyslovuje. Tvary j. č. rodu ženského a středního a tvary mn. č. (ve kterých po -l následuje samohláska) bývají zpravidla ve spisovném jazyce bez přípony -nu- (srov. vyhoupla, vyhouplo, vyhoupli/y/a).
    Ke vzoru „tisknout“ nepatří slovesa se slovním základem zakončeným na slabikotvorné r, l a dále se základem redukovaným na jedinou kořenovou souhlásku, např. hrnout, trnout; hnout, lnout, mnout i předponové odvozeniny všech těchto sloves, též usnout/zesnout. Tato slovesa se řadí ke vzoru „minout“.
    Původní tvar příčestí trpného s příponou -en si zachovala zvláště slovesa se základem na souhlásky -h, -k a dále několik sloves zakončených jinak (viz níže).


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00