Jak na věc


policie čr osoby v pátrání

Senzační sbírka zvířat doktora Proktora

    Harryho přátelé, kolegové a známí vzpomínají, jak on vyšetřoval své případy. Přestože byl alkoholik. Přestože byl chlápek, který svým známým a přátelům komplikoval život. Tak měl úspěchy. Připomíná mi to knihu od Pera Wahlöö – Ocelový skok, když se policejní praktikantka ptá šéfa oddělení vražd: Ta legenda, co pro vás pracovala, ten Harry Hole. Povídá se, že nikdy nešlápl vedle. Prý vyřešil všechny vraždy, které vyšetřoval.
    Vsadím se, že už jste si všimli mé posedlosti norským autorem Joem Nesbøm a jeho sérií knížek o alkoholickém detektivovi Harrym Holeovi, no a pokud ne, tak už o ní víte. Proto si zkuste představit, jak nadšená jsem byla z toho, že mi Kniha Zlín poskytla reading copy jeho posledního dílu celé série - Policie - k recenzi, a to měsíc před samotným vydáním! Abych byla upřímná, doopravdy jsem šílela a doma jsem svoje nadšení pořád dokola opakovala. Muselo to být k zbláznění a myslím, že si celá moje rodina pořádně oddychla, když jsem konečně začala číst a přestala vnímat svět kolem, tak jak to mám při čtení Nesbøho knížek ve zvyku. Bohužel to trvalo jen chvilku, protože knížku jsem přečetla za tři dny. Jako u každé Holeovky jsem měla problém knížku odložit a jít spát, vlastně nejenom spát, ale i normálně fungovat, protože já jsem prostě magor a jakmile začnu číst, všechno ostatní jde bokem, protože chci vědět co se stane a jak to dopadne.


Těžké časy pro osloskou policii

    Napsat recenzi na Policii, nic neprozradit a nezkazit tak potencionálním čtenářům zážitek ze čtení je opravdu velmi těžké. Preventivně se tedy budu držet toho, co se o knize píše oficiálně, a nic víc z obsahu neprozradím (Nicméně pokud by vás přece jen obsah zajímal, mrkněte na některou jinou recenzi.)
    10. díl krimi série o detektivu Harrym Holeovi. Na místech, kde bylo v minulosti spácháno několik vražd, jež nebyly objasněny, jsou nalezeni mrtví policisté, kteří tyto zločiny tehdy vyšetřovali. Všichni byli rovněž zavražděni, a to nanejvýš brutálním způsobem. Policie postrádá jakoukoli stopu, a navíc se musí obejít bez svého nejlepšího vyšetřovatele. V nemocnici mezitím leží v kómatu těžce zraněný muž. Jeho pokoj střeží policisté a nikdo se nesmí dozvědět, jak se tajemný pacient jmenuje.
    Kniha Zlín nám připravila další skvělý zážitek v podobě 10. dílu detektivek/thrillerů Joa Nesbøho. Posledním a možná na vždy posledním dílem této série je kniha Policie, která přichází se 410 stránkami šťavnatého čtení.


Sněhulák (paperback) (Harry Hole #7)

    Nyní již obraťme pozornost na nejoblíbenější postavu – Harryho Hola. Ten bude ze začátku řešit zejména své profesorské povinnosti i starosti. Nakonec se po dlouhém přemlouvání a vzhledem k okolnostem připojí k policii jako poradce. Celá kniha je koncipována tak, že si bez jeho pomoci policie neví rady. Hned jeho první nápad je přivede na stopu a totálně změní vyšetřování. Musím říct, že mě to chvílemi až štvalo. Ale je to prostě hlavní hrdina, tak je vylíčen téměř jako bůh. V následujících okamžicích bude Harry bojovat o holý život a bude v opravdu těžké situaci.
    Pachatel po sobě nezanechává stopy, pouze zkrvavené divadlo. Největším problémem je chybějící Harry Hole, který odešel od policie a přednáší na akademii. Vzhledem k předchozím stresujícím situacím a rozvíjejícímu se vztahu s Rachel nechce o svém návratu ani slyšet. Ovšem pouze do té doby, než umře jeden jemu blízký člověk. Teď už nemá na výběr. Harry Hole je zpět.
    Vidíte, končím a vlastně nic jsem k příběhu nenapsal. Nechci. Nesluší se to. Policii byste si totiž, máte-li alespoň trochu daný žánr rádi, přečíst. A vlastně i tehdy, pokud jste doposud nic s Harrym Holem nečetli. To, zda desátý díl bude skutečně tím posledním, netuším. Budu rád za další, ale současně budu spokojen, když takto skvěle série skončí. Howgh!


Recenze: Jo Nesbø Policie- už nikdy Harry Hole?

    Každopádně jak jsem řekla v předchozích několika řádcích a jak jsem to v několika dalších řádcích zopakovala, poslední díl je zkrátka skvělou tečkou skvělému příběhu a já už se nemůžu dočkat, až budu mít hmotnou knížku v knihovně, protože takhle elektronicky to prostě není ono. Pokud jste sběratelé a knižní milovníci jako já, tak mě chápete a pokud jste od Nesba nic nečetli, mám pro vás pár rad, které se týkají Harryhoelovek.
    V Oslu se tak začínají bát každého nového úsvitu nad zálivem, zda neodhalí další hrůznou vraždu. Kriminalisté mají prázdné ruce, žádnou stopu ani důkaz.Jsou naprosto bezradní. I když na vyřešení případu vynakládají veškeré síly, vrah jim stále uniká.
    V knize vystupuje nespočet postav, od Harryho Holea až po Antona Mitteta, policistu, který držel stráž nad oním neznámým pacientem. Harryho Holea už určitě všichni znáte. Pracuje jako učitel na policejní akademii a u žáků je celkem oblíbený, hlavně tedy u jedné žákyně, ale o tom se dozvíte. Nechá se přemluvit, aby přiložil ruku k vyšetřování, i když přísahal, že už s případy skončil? Dalšími postavami jsou Katrine, Ståle, Beáta a Bjørn. Jsou součástí vyšetřovacího týmu pracujícího v tzv. Kotelně na případu zavražděných policistů.


Nesboho detektivu Holeovi se i v novém románu těžko odolává

    Jestli je některý z detektivů v určitém bodě až příliš důvtipný, či se autorovi občas podaří sklouznout k lehké překombinovanosti už nechám na vašem posouzení. I kdyby ano, nemění to však nic na tom, že se Nesbø nedostal na post autora bestsellerů jen tak pro nic za nic. Naopak. Svými díly opakovaně dokazuje, že má talent a jeho brilantní mozek vás dokáže během těch 520 stránek tolikrát vyvést z míry, že si málem vykroutíte hlavu z krčních obratlů.
    Policie není jen dalším nebo důstojným pokračováním série o Harrym Holeovi, ale naprosto skvělým desátým dílem. Jo Nesbø neztrácí dech, svižnost ani nápady. Dál na nás chrlí neotřelé kriminální zápletky, které překvapí a šokují. Překvapí svou sofistikovaností a šokují brutálností. Ani tentokrát vás při čtení neochudí o strach a navíc přidá infarktové stavy. Osobně se mi stalo poprvé, abych se u knihy doopravdy vylekala. Jo Nesbø je jednoduše skvělý a bezcitný spisovatel, dokonalý vrah své vlastní série.
    Co více říct k této novince? Fanoušci Nesba i severské krimi si opět přijdou na své. Údajně se má jednat o poslední příběh Harryho Hola, ale nejsem si tím úplně jistý. Už se objevily jisté zvěsti, že to může být nakonec jinak. Konec není nijak speciálně uzavřen, takže případné pokračování není nemožné. Nechme se překvapit, zda se tento autor dokáže obejít bez svého dlouholetého parťáka.


Půlnoční slunce (paperback) (Krev na sněhu #2)

    Kdo miluje případy detektiva Harry Hole, tak nemusí dál ani číst tuto skromnou recenzi, protože už nyní si rovnou může odložit pár stokorun na 8. 4. 2015, kdy se novinka začne prodávat jako e-kniha u několika prodejců. Kdo je, ale nováčkem, tak tomu doporučuji absolvovat maraton pěkně od začátku série detektiva Harry Hole, aby mu něco neuniklo.
    Celou zápletkou nás totiž provází množství falešných stop i falešných poplachů a tak nám jako čtenářům nezbývá nic jiného, než být stále ve střehu, rozdýchávat infarktové stavy a rychle číst, aby už to konečně nějak dopadlo. A ono to dopadá až téměř do samotného konce... Uff, je to opravdu náročné čtení, těště se.
    Ve stejnou dobu se policejní sbor musí vypořádat se dvěma vážnými obtížemi. První z nich jsou množící se nálezy mrtvých vyšetřovatelů, kteří kdysi selhali - nevyřešili případ vraždy a nechali viníka nepotrestaného. Těla jsou zanechána na místech, kde dávné vraždy proběhly, a to tak, aby se obě události shodovaly v datu. Pachatel po sobě uklízí jakékoli stopy a nový policejní náčelník Mikael Bellman se dočkává toho nejhoršího možného přivítání. Druhým problémem je nepřítomnost Harryho Holea, policisty, kterého teď Oslo potřebuje víc než kdy předtím - jenže Harry se do služby údajně nevrátí.


Oslo je opět nebezpečné, tentokrát pro samotnou policii

    Následující kapitoly se však začnou pohybovat směrem, který vždy nějaké to malé vodítko nastrčí – pozor, nesmí překvapit, že některá si tam utváříme sebevědomě sami, jsou slepá. Po přečtení si kladu otázku, do jaké míry nás Nesbø chce vtáhnout skrze drsné příběhy do bezútěšné reality policejní práce, do jaké míry se spíše baví, pohrává si s námi a využívá k tomu žánr, kde může snadněji šokovat a tahat za nitky. Aniž bych měl nyní v úmyslu si na otázku odpovědět, nedokáži se vyhnout soudu: obojí mu jde výtečně. Zvláště pak v Policii. Knize, která mě děsila nejvíc, stejně jako mě nejvíce bavila (a skvěle jsem si u ní odpočinul, čili zapomněl na vše, co se děje kolem mě).Nesbøho způsob psaní dialogů, kterých není tolik, aby na nás postavy působily jako z filmů Woodyho Allena, funkčně charakterizuje postavy, a to i ty, které už z minulých dílů známe. Můžeme je totiž pouze doposud „znát“. Jsou výživné a živé. To se mi pak coby čtenáři do příběhu zapojuje úplně jinak.
    Policie je grandiózní finále plné zvratů, potenciálních vrahů, kteří se ukážou být nevinnými, je časem zúčtování a pomsty. A pokud mám být upřímná, není podle mě poslední. Třeba Oleg se právě chystá na policejní akademii… :-D Ale otevřených vrátek je rozhodně víc. I sám autor v nedávném rozhovoru uvedl: „I realised after Police that it could be the last book in the series and although, if I ended there I would not have written all the stories I had in mind…“
    Čas od času autor na čtenáře zamrká, že to všechno nemyslí stoprocentně vážně: jako když se v Harry v Přízraku po zuřivé přestřelce potácí celý zakrvácený podél tenisových kurtů a starší pán mu nabídne účast ve čtyřhře. V Policii takových záblesků absurdity najdeme několik, příkladem za všechny budiž scéna se zdechlým jezevcem.


Recenze e-knihy Policie – Jo Nesbø

    Jestli je Policie skutečně poslední knihou s Harry Holem v hlavní roli, to bude muset na posledních stránkách zvážit každý sám. Můj názor je ten, že by mne nepřekvapilo, kdyby se Harry znovu objevil... klidně po delší pauze... Pořád ještě jsou v jeho životě věci, které by možná dořešit měl...
    Můj vztah k sérii s Harrym nedisponuje tak intenzivním fanouškovstvím, abych za každý díl dal ruku do ohně. (No, když nad tím tak přemýšlím a budu doslovný, vlastně za žádnou knihu bych ruku do ohně nedával, ale to je vedlejší.) Některé mě bavily více, jiné méně. Ty slabší byly místy zbytečně překombinované, naopak ty, které ve mně zůstávají (třeba Sněhulák), umně kombinují brutální jednoduchost akce se schopností nenaznačovat přespříliš. A takový je i poslední díl.Policie mi v tomto směru vyhovuje nejvíce. A to i přes zákeřnosti v expozici, kdy hlavní hrdina prakticky není, jsme vržení do víru, který rozhodně nijak nelahodí oku, a kdy naděje na úspěšné vyřešení zamrazil severský vzduch.


Policie drsné školy ve hře na schovku

    V ději sledujete střídavě život hned několika postav. Části věnované té které postavě se různě střídají a svou délkou i obsahem přesně odpovídají ději - s jeho gradací se zkracují a svižněji střídají, čímž dodávají příběhu neuvěřitelný švih a čtivost. Posléze se zase prodlužují, vždy přesně podle potřeb vypravěče. Pro vás to má za následek neustálé připoutání ke stranám. Cítíte, jak na vás příběh dýchá, jak vás pohlcuje a vtahuje do centra dění. Všechny postavy jsou dobře propracované a mnoho jich znáte z autorových předchozích knih. Před přečtením doporučuji přečíst Přízrak, 9. díl série s Harrym Holem, jelikož se zde nachází mnoho odkazů na jeho děj a jsou zde vyzrazeny i hlavní zápletky. Na zbylé díly série je však odkazováno jen pomálu nebo velice okrajově bez vyzrazení podstatných informací. Tudíž není překážkou, pokud nemáte všechna autorova díla přečtená.
    Recenzovat Policii, poslední díl série s detektivem Harrym Holem, je supertěžké. Kdokoliv, kdo příliš popisuje děj, vám to úplně zkazí! Pokud však odoláte recenzím, které toho řeknou až moc a umíte se do krimi pořádně ponořit, mohu vám garantovat minimálně 4 knižní infarkty, z nichž jeden na vás čeká už v první pětině. Policie těsně navazuje na události z Přízraku, pokud jste nečetli 9. díl, do 10. se nepouštějte, budete úplně mimo.


Přečetl jsem: Jo Nesbø – Policie

    Jo Nesbo je mistr toho, jak vodit čtenáře za nos. U mě se mu to tedy povedlo několikrát. Někdy opravdu nebylo jasné, co se vlastně děje. V určitých momentech se čtenář ztratí v množství postav a prolínání minulosti a současnosti. Autor skáče z místa na místo a z času do času. Zorientovat se může být občas složité, nicméně není to na škodu. Je to samozřejmě záměr, hra se čtenářem, vydráždit ho na nejvyšší míru a nenechat ho odložit knihu. Ke čtení Policie nutně potřebujete znát děj Přízraku. Bez něj se v Policii ztratíte úplně. Kniha obsahuje množství odkazů na události z předchozí knihy, děj v podstatě navazuje a počítá se se čtenářovou znalostí toho, co se stalo v Přízraku.


Desátý příběh Harryho Hola ve velkém stylu

    Policie má ale aktuálně jiné starosti, než se hrabat v již uzavřeném případě. V Oslu totiž řádí šílenec, policejní řezník. Vraždí policisty, kterým se v minulosti nepodařilo objasnit vyšetřované zločiny. Policisté umírají stejnou smrtí, jako oběti původních zločinů, a to zpravidla na stejných místech a ve stejný den, stejně brutálním způsobem. Celý policejní sbor je na nohou, ale nedaří se najít žádnou stopu, žádný motiv. Gunnar Hagen, hlavní vyšetřovatel případu, je zoufalý, a tak nakonec sestaví malý a skoro utajený vyšetřovací tým, složený z lidí, kteří měli v minulosti k Harrymu Holeovi blízko. Exceluje v něm moje oblíbená Beata Lønnová, dívka s genetickou vadou, která ji umožňuje zapamatovat si každý obličej, se kterým se kdy potkala, dalšími členy jsou pak technik Bjørn Holm, bývalá kolegyně Katrin Brattová a Harryho přítel psycholog Stig Aune. Všichni se vrhají do práce, v podezření se ocitá sadistický zabiják Valentin, který uprchl z vězení a nechal si udělat plastickou operaci
    Tím, že u policie nepracuje Harry, se také dostáváme k tomu, že si můžeme užít autorovo psaní bez jeho nejsilnější postavy a přesvědčit se, že jeho knihy nemají tak obrovský úspěch pouze díky Harrymu, i když tomu hodně napomáhá. Nesboho styl psaní je sám o sobě skvělý, kniha je čtivá a neustále se něco děje. Jdete ze zvratu do zvratu a napětím sotva dýcháte, stránka míjí stránku a čtete rychlostí blesku. Policie je od začátku do konce napěchovaná překvapením, silnými a dechberoucími momenty. V jednom případě jsem musela knihu na chvíli odložit a vydýchat to, možná chvíli proklínat Nesboho, že mi připravil takovou šokující situaci, ale po pár minutách jsem se ke knize musela vrátit zpátky, protože jsem potřebovala vědět, jak to bude dál. Každopádně se v knize občas vyskytují až brutální scény, což se nebude líbit těm, kdo nejsou fanoušky příliš mnoha krve.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
cache: 0048:00:00