Jak na věc


policie čr osoby v pátrání

Nesboho detektivu Holeovi se i v novém románu těžko odolává

    Finále knihy je, s přihlédnutím na dosavadní vývoj série, velmi překvapivé. I přesto že má však Policie uzavírat cyklus Harry Hole, autor si nechává hned několik otevřených vrátek. Minimálně prozatím ale musíme dát osloskému oddělení vražd sbohem. Náhradou může být hned třetice dalších titulů od Nesbøho, které všechny vyjdou přeložené už letos - dvoudílná novinka Krev na sněhu a samostatný román Syn.
    Jde mu to k duhu, vypadá lépe, už tolik nepije a jeho krví podlité oči jsou o poznání klidnější. Když ale začne řádit další sériový zabiják, tentokrát v řadách policie, Harry neodolá a jde do toho znovu.


Přečetl jsem: Jo Nesbø – Policie

    V ději sledujete střídavě život hned několika postav. Části věnované té které postavě se různě střídají a svou délkou i obsahem přesně odpovídají ději - s jeho gradací se zkracují a svižněji střídají, čímž dodávají příběhu neuvěřitelný švih a čtivost. Posléze se zase prodlužují, vždy přesně podle potřeb vypravěče. Pro vás to má za následek neustálé připoutání ke stranám. Cítíte, jak na vás příběh dýchá, jak vás pohlcuje a vtahuje do centra dění. Všechny postavy jsou dobře propracované a mnoho jich znáte z autorových předchozích knih. Před přečtením doporučuji přečíst Přízrak, 9. díl série s Harrym Holem, jelikož se zde nachází mnoho odkazů na jeho děj a jsou zde vyzrazeny i hlavní zápletky. Na zbylé díly série je však odkazováno jen pomálu nebo velice okrajově bez vyzrazení podstatných informací. Tudíž není překážkou, pokud nemáte všechna autorova díla přečtená.
    I když jim pátý člen týmu chybí, nebudete ho postrádat. Je přítomen ve vzpomínkách hlavních protagonistů na každé druhé stránce. Nepřijdete tak o jeho hlášky, noční můry a nekonvenční metody vyšetřování.
    Čas od času autor na čtenáře zamrká, že to všechno nemyslí stoprocentně vážně: jako když se v Harry v Přízraku po zuřivé přestřelce potácí celý zakrvácený podél tenisových kurtů a starší pán mu nabídne účast ve čtyřhře. V Policii takových záblesků absurdity najdeme několik, příkladem za všechny budiž scéna se zdechlým jezevcem.


Těžké časy pro osloskou policii

    Můj vztah k sérii s Harrym nedisponuje tak intenzivním fanouškovstvím, abych za každý díl dal ruku do ohně. (No, když nad tím tak přemýšlím a budu doslovný, vlastně za žádnou knihu bych ruku do ohně nedával, ale to je vedlejší.) Některé mě bavily více, jiné méně. Ty slabší byly místy zbytečně překombinované, naopak ty, které ve mně zůstávají (třeba Sněhulák), umně kombinují brutální jednoduchost akce se schopností nenaznačovat přespříliš. A takový je i poslední díl.Policie mi v tomto směru vyhovuje nejvíce. A to i přes zákeřnosti v expozici, kdy hlavní hrdina prakticky není, jsme vržení do víru, který rozhodně nijak nelahodí oku, a kdy naděje na úspěšné vyřešení zamrazil severský vzduch.
    Ano, to byla moje druhá chvilka neovladatelného nadšení a vyprávění všem, jak uvidím svého oblíbeného autora. Tentokrát jsem ale měla někoho, kdo byl rád se mnou a tou osobou byla má mamča, která Nesba miluje stejně jako já. Každý den si teda plánujeme jak to všechno provedeme a zkrátka se nemůžeme dočkat. Podle všeho bude mužnost nechat si podepsat maximálně dvě knížky, což pro nás bude nadlidský úkol vybrat jen dvě, ale pravděpodobně to bude právě Policie a možná Sněhulák nebo Netopýr.


Policie drsné školy ve hře na schovku

    Přesto, že se jedná o detektivku a teoreticky byste po odhalení toho, kdo za vším stojí neměli mít chuť celou mašinerii vyšetřování absolvovat znova, Policie však obsahuje tolik námětů k přemýšlení, náznaků a skrytých nápověd, že není možné je postihnout v jednom čtení, proto mohu s upřímností říct, že si tento prozatím poslední díl přečtu s chutí znovu. Zároveň musím vyzdvihnout množství nenápadných upozornění na nešvary dnešní společnosti, které vnímáte spíš tak podprahově, ale přesto tvoří nedílnou součást vzrušujícího příběhu. Drogy, znásilnění, korupce, brutalita. Žádného mlžení a sluníčkového světa se nedočkáte.
    Nejvíce znepokojivý je fakt, že obětmi vražd jsou policisté, kteří kdysi původní zločiny neúspěšně vyšetřovali. Tým osloských kriminalistů se také musí obejít bez geniálního Harryho Holea, jenž byl těžce zraněn při vyšetřování minulého případu. Policie navíc nemá plné ruce práce jen s šíleným zabijákem, ale také tajemným mužem v nemocnici. Ten zde leží v kómatu a musí za každou cenu zůstat naživu.


Půlnoční slunce (paperback) (Krev na sněhu #2)

    Autor nám rozhodně nedá nic zadarmo. Drží nás pěkně dlouho v nevědomosti, jak to tedy s Harrym dopadlo (záhadný pacient s policejním dozorem v nemocnici), a mezitím rozehrává děsivý případ „policejního řezníka“, sériového vraha, který vraždí policisty na místech dříve vykonaných nevyřešených vražd. Vyšetřování vázne, nový policejní ředitel Belmann je v úzkých, neboť veřejnost již začíná mít dojem, že pod jeho vedením k dopadení vraha nedojde. Setkáváme se opět s Beátou, Katrin, Björnem a dalšími členy Harryho vyšetřovací skupinky, kteří se téměř na vlastní pěst pouští do pátrání, nicméně vrah jim stále uniká. Je nám předložena celá řada vedlejších postav a do hloubky pronikáme do jejich osudů.


Recenze: Jo Nesbø Policie- už nikdy Harry Hole?

    Kniha Policie velmi těsně navazuje na předchozí díl (Přízrak) s odstupem několika měsíců. Autor Vás hned ze začátku hodí do příběhu, kde nevíte co se děje, kde to jste a ani kde je vaše oblíbená postava. Nejen, že musíte rozdýchat že Váš miláček prostě chybí, ale máte práci ještě s tím, jak rozdýchat ty litry krve, rozřezaná těla, rozlámané kosti a podobné kratochvíle. Takové by prostě detektivky měli být, takové, jaké jsou v reálném životě. Realita je plná brutality a násilí, je to špatné, ale je to tak a o tom já chci číst. A to je přesně to, co mi Nesbo za celou sérii HH dal. Pokud chcete vědět, kde je Harry, tak to Vám skutečně neprozradím :D. Jen si trpte jako já! Nesbo patří v mém pomyslném žebříčku top spisovatelů krimi na první příčku. Jeho detektivky jsou naprosto dech beroucí, rázné, brutální, surové, napínavé a mysl ošukávající knihy, které Vás nenechají v klidu dospat. Knihu mohu s čistým svědomím doporučit Nesbofilům i severokrimifilům, ze všech knih od Nesba je pro mě Pol
    Přetěžkou úlohu na sebe bere, kdo se rozhodne recenzovat knihu, jejíž předchozí díl vyvrcholil nervy drásajícím cliffhangerem, který rozhodne o osudu celé série. Co následovalo, když na konci Přízraku kdesi ve feťáckém doupěti dozněly tři výstřely z pistole Odessa a náboje Makarov ráže 9 milimetrů zasáhly tělo bývalého vrchního vyšetřovatele Harryho Holea? Přežil? Pokud ano, jak to proboha dokázal? Pokud ne, o čem bude bez hlavního hrdiny celá Policie? A jak o ní psát a nic neprozradit? Čtenáře této recenze proto musím varovat: pokud bude číst dál, dozví se, jestli Harry Hole přežil, nebo ne.
    Policie je na nohách, zaměstnávají ji totiž nové případy brutálních zabití. Ty se odehrávají na místech, kde již v minulosti došlo k neobjasněným vraždám. Mrtvých neúprosně přibývá a času na vyšetřování je bolestně málo.


Sněhulák (paperback) (Harry Hole #7)

    Série o Harrym Holeovi je jedna z mých nejoblíbenějších sérií a Nesbo mi tímto připravil dokonalou závěrečnou tečku a prokázal, že si své postavení v mé knihovně určitě zaslouží. Pro každého, kdo má tuto sérii rád, je přečtení posledního dílu skoro povinnost. Pro ty, kteří se s Nesbom teprve setkávají, doporučím začít od prvního dílu a užít si sérii popořadě.
    Harry na konci předchozí knihy čelil zbrani Odessa, kterou dřímal v rukou Ráchelin syn Oleg, a schytal do hlavy jeden náboj Makarov ráže 9 milimetrů. Žije? V nemocnici leží chlápek, jehož identitu policie přísně tají, a kterého hlídají 24/7. Je možným svědkem v případu mrtvého feťáka Gusta Hanssena. To nehraje do karet vrchnímu policejnímu náčelníkovi Mikaelovi Bellmanovi a radní pro sociální problematiku Isabelle Skøyenové. Oba by si přáli, aby muž v nemocnici zemřel.
    „Jeho vlastní víra spočívala v tom, že smrt znamená konec, bez odpuštění hříchu i bez pekla. Ale pokud se plete, pak je v hajzlu, to je jasný. Určitě existují hranice toho, co se dá ještě odpustit, a Ježíš sotva bude mít dost fantazie na to, aby si dokázal představit některé činy, které spáchal.“


Recenze e-knihy Policie – Jo Nesbø

    Jo Nesbo je mistr toho, jak vodit čtenáře za nos. U mě se mu to tedy povedlo několikrát. Někdy opravdu nebylo jasné, co se vlastně děje. V určitých momentech se čtenář ztratí v množství postav a prolínání minulosti a současnosti. Autor skáče z místa na místo a z času do času. Zorientovat se může být občas složité, nicméně není to na škodu. Je to samozřejmě záměr, hra se čtenářem, vydráždit ho na nejvyšší míru a nenechat ho odložit knihu. Ke čtení Policie nutně potřebujete znát děj Přízraku. Bez něj se v Policii ztratíte úplně. Kniha obsahuje množství odkazů na události z předchozí knihy, děj v podstatě navazuje a počítá se se čtenářovou znalostí toho, co se stalo v Přízraku.
    Recenzovat Policii, poslední díl série s detektivem Harrym Holem, je supertěžké. Kdokoliv, kdo příliš popisuje děj, vám to úplně zkazí! Pokud však odoláte recenzím, které toho řeknou až moc a umíte se do krimi pořádně ponořit, mohu vám garantovat minimálně 4 knižní infarkty, z nichž jeden na vás čeká už v první pětině. Policie těsně navazuje na události z Přízraku, pokud jste nečetli 9. díl, do 10. se nepouštějte, budete úplně mimo.
    Desátý díl. Prý poslední. Série s detektivem Harrym Holem vstupuje do finále. Nesbøho fanoušci bezpochyby čekají, jak to všechno dopadne. Nejen příběh, ale i autorova práce.
    Nesbø sa v sérií s Harrym Holeom dostal do vlastnej pasce, keď sa v každom diele snažil byť efektnejší, mať viac šokujúce zvraty a Harryho väčšieho badassa (pomaly až antihrdinu z noirového komiksu s nádychom Bonda). Verím, že (snáď len dočasné) ukončenie série Nesbøvi a Holeovi len prospeje. Ešte tento rok sa môžeme tešiť na český preklad dvojdielnej krimi Krv na snehu a román Syn.


Oslo je opět nebezpečné, tentokrát pro samotnou policii

    Součástí příběhu je i vykreslení mezilidských vztahů. Velký prostor dostala zejména Rachel a její syn Oleg, kteří jsou v současné době pro Hola důležitější než práce. Budou se řešit opravdu zajímavé věci! I ostatní hrdinové občas zabrousí do svého soukromí, ale spíše v menším měřítku. Nejedná se přece o příběh z červené knihovny.
    Oslo, město hříchu, se bez svého superhrdiny pomalu noří do chaosu a síly zla si dělají, co se jim zamane; nikdo už jim nestojí v cestě. Na radnici se dere zkorumpovaná garnitura politiků a vyšetřovatelé z oddělení vražd jen bezmocně přihlížejí, když neznámý vrah brutálně zabíjí jejich kolegy na místech, kde kdysi sami selhali – na místech neobjasněných dávných zločinů. Dobro ještě stále reprezentují některé hodně silné figury: Beáta, která díky fenomenální paměti na obličeje pozná padoucha i po plastické operaci, nebo Katrin s jejím neomezeným přístupem ke každé informaci v každé databázi na planetě. Jenže bez Harryho Holea to zkrátka nejde, vrah uniká a pacient v přísně střeženém nemocničním pokoji se stále nechce probrat k životu.
    Kniha Zlín nám připravila další skvělý zážitek v podobě 10. dílu detektivek/thrillerů Joa Nesbøho. Posledním a možná na vždy posledním dílem této série je kniha Policie, která přichází se 410 stránkami šťavnatého čtení.


Desátý příběh Harryho Hola ve velkém stylu

    Abych řekla pravdu, měla jsem strach ze čtení Policie a to hned z několika důvodů. Tím největším strachem bylo asi to, že to byl díl poslední a mně se zkrátka nechtěla opouštět série knih, na které jsem si tak zvykla a s nadšením čekala na další přeložený díl. Hned za tím jsem měla strach z toho, jestli teda Harry umře a nebo ne, protože na toho chlapa jsem si zvykla ještě víc než na samotnou sérii knih. No a dalším důvodem byl strach z toho, že série nedopadne tak, jak si to přeju já. Minulý týden jsem dočetla Papírová města od Johna Greena a celou knížku jsem zhltla na jeden nádech. Příběh mi přišel skvělý a tak moc jsem se těšila na shledání Margo a Quentina, že jsem pak byla zklamaná z toho, co se stalo, protože Green samozřejmě nemohl nechat ten konec, který všichni očekávali. Měla jsem teda strach, že to dopadne tak, že se mi to nebude líbit a knížky mi to nějak zkazí, no nestalo se tak. Nesbo mě opět přesvědčil o tom, že psát prostě umí a ví, co dělá.
    Sama jsem byla především zvědavá, jestli mě Nesbø dokáže do děje vtáhnout snáze a trvaleji než u dílů předchozích – ani Levhart ani Přízrak se mými favority v rámci celé série nestaly (těmi bezkonkurenčně zůstávají Sněhulák, Švábi a Červenka). A samotnou mne potěšilo, že tentokrát jsem si příběh zase užívala od první do poslední stránky.
    Osloská policie má ale zatím jiné problémy. Na místech činu z neúspěšně vyřešených případů se začínají objevovat mrtví policisté, kteří selhali při jejich vyšetřování a nedopadli vraha. Místo, čas, dokonce i způsob smrti se shoduje s případy z minulosti. Policie se snaží odhadovat pachatelův další krok, ale marně. Vražd přibývá, veřejnost je nespokojená, tisk policejnímu řezníkovi vymýšlí jednu přezdívku za druhou a radnice tlačí na policii, aby si ve svých řadách udělala pořádek a případ rychle a úspěšně uzavřela. Šéf oddělení vražd Gunnar Hagen dává dohromady vyšetřovací tým z kotelny, tentokrát bez Harryho.


Senzační sbírka zvířat doktora Proktora

    Stejně tak kamkoli přijde Harry Hole, se vraždí, nejlépe sériově, a nezřídka se to týká samotného Harryho nebo jeho nejbližších. Harry je taky téměř nesmrtelný, po seversku hodně pije ve svém oblíbeném lokále u Schrøderů a propadá se do depresí. Často zaměstnává „ty malé šedé buňky mozkové“, jak s oblibou říkával již detektiv Poirot, a dá na spodní proudy intuice, kombinační schopnosti, ale také na spolupráci se svými kolegy a zejména kolegyněmi Beátou Lønnovou a Katrine Brattovou. Je to sólista a zároveň umí být týmovým hráčem. Leckterý lovec hlav by nad ním zaplesal.
    Začiatok Policie situáciu nijak zvlášť neobjasňuje. V osloskej Ríšskej nemocnici leží muž v kóme. Jeho totožnosť je prísne tajná a nemocničná izba je pod 24/7 policajnou ochranou. Je totiž jasné, že vie niečo, čoho prezradením po prípadnom prebraní ohrozil mocných a nebezpečných.
    Opět sedmdesátá léta minulého století, tentokrát však na dalekém severu Norska. Opuštěná vesnice Kåsund kdesi ve Finnmarce, jejíž obyvatelé jsou příslušníky laestadiánského…
    V osloské nemocnici leží pacient, jehož identita je dvacet čtyři hodin denně přísně střežena policisty. Ačkoliv je totiž bezmála dva metry vysoký muž v hlubokém komatu, představuje pro několik lidí vážně potíže - a tihle lidé by dali cokoliv za jeho smrt. I přes veškerá opatření se však pacient už možná nikdy nemusí probudit.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00