Jak na věc


pomáháme přírodě

Města a obce podporují projekt Nesoudíme. Pomáháme

    V Srbsku se v současné době zdržuje asi tři až čtyři tisíce uprchlíků. Stovky z nich jsou v Bělehradě, kde se jim snaží i přes komplikace od srbských úřadů pomáhat neziskové a dobrovolnické organizace. Na srbsko-maďarské hranici čeká na vstup do Maďarska něco přes tisíc lidí. “Vzhledem k tomu, že Maďarsko přijímá 15-30 uprchlíků denně, jsou čekací doby v řádech týdnů, navíc rodiny s dětmi mají prioritu, takže muži bez rodin téměř nemají šanci. Uprchlíci musí čekat v okolí tzv. tranzitních zón, kde jsou závislí na pomoci humanitárních organizací a dobrovolníků – zde už několik týdnů pomáhají také čeští dobrovolníci.” popisuje Petrilák. Srbsko-maďarská hranice je také hlavním místem, kde nyní působí čeští dobrovolníci. “Jenom v červenci jsme nakoupili materiální pomoc a jídlo za 10 000 Kč. Moc děkujeme všem dárcům, kteří svými pravidelnými i jednorázovými příspěvky na náš transparentní účet umožnili, že můžeme reagovat flexibilně na situaci a nakupovat, co je potřeba. Teď to bylo k
    Jsme lidé různého věku, názorů, povolání i zájmů. Spojuje nás ale jedno: myslíme si, že pomáhat lidem v nouzi je normální a správné, a proto nás situace uprchlíků tak blízko našich hranic nenechává lhostejnými. Jsou nás tisíce a často se mezi sebou ani neznáme, ale jedno víme všichni jistě: to, že se našlo tolik Češek a Čechů, kteří odmítli sedět doma a stěžovat si na politiky a rozhodli se sami pomoci, je pro nás v posledním roce tím největším úspěchem a důvodem, proč můžeme být hrdí na svou zemi.


Prohlášení dobrovolníků k výročí vzniku Czech Teamu: #pomahame

    Po průzkumu situace u chorvatsko-bosenských hranic i v Sarajevu jsme se rozhodli zůstat na severu – konkrétně v městečku Bihac. Přímo v Bihaci je tábor Borici – rozpadlá budova bývalého internátu, ve které přebývá někdy až okolo 1000 osob. Dalším bodem na trase je pak Veliká Kladuša, asi hodinu jízdy od Bihače a coby kamenem dohodil od chorvatských hranic. V Kladuši je tábor asi pro 300 lidí, spravují ho dobrovolníci z organizace No Name Kitchen za pomoci několika nezávislých dobrovolníků a dobrovolnických skupin.
    My jsme se nakonec rozhodli zůstat právě v Bihaci. Na místě se zapojujeme do aktivit, ve kterých máme bohaté zkušenosti už ze Srbska – organizace tábora, udržování hygieny, provoz prádelny. Část lidí z Borici byla přesunuta do hotelu Sedra, asi 20km od Bihače – tam nyní přebývají hlavně rodiny a zranitelné skupiny migrantů. Společně s dalšími dobrovolníky se tam staráme například o volnočasový program pro děti.
    Od začátku roku 2017 se v Srbsku vystřídalo 279 dobrovolníků, pro většinu z nich to byl první výjezd (73 %). Nejvíce jich letos vyjíždělo z Prahy – 37 %, na dalším místě byl Jihomoravský kraj 18%, ale s tzv. Czech teamem vyrazili pomáhat i Poláci, Francouzi, Američané, Argentinec a Slovinci. Nejstarší letošní dobrovolnici, známé fotografce Ivě Zímové, je 61 let, nejmladší byl osmnáctiletý Vilém Dojiva. Průměrný věk dobrovolníka byl 26 a půl roku. Většinou se jednalo o studenty, učitele, IT specialisty, ale i manuálně pracující.


Výstava k ročnímu působení českých dobrovolníků

    Nebojte se ani vy. Podejte pomocnou ruku tam, kde je to potřeba – a zdaleka to není jen na balkánských hranicích. Rozhlédněte se, překonejte strach a přidejte se k nám. Buďme lidmi – a nebojme se proto pomáhat druhým.
    „Situace tady je pořád docela nepřehledná, ale našli jsme už tady spolehlivé partnery a po několika měsících v terénu už víme, co je potřeba. Určitě tady zůstaneme na podzim a uvidíme, jak se situace vyvine v zimě, zatím zde nic na zimu připraveno není. Potřebujeme lidi, kteří mohou zůstat několik týdnů, aby se se situací pořádně seznámili – na místě máme zatím tři dlouhodobé dobrovolníky“, vysvětluje koordinátor PLNU v Bosně Milan Votypka.


Čeští dobrovolníci opouštějí Srbsko po dvou letech práce, s pomocí uprchlíkům ale nekončí

    V Srbsku v současné době čeká na svůj další osud asi 4 250 migrantů a uprchlíků (z toho asi 3 950 v oficiálních táborech). 41 % z nich jsou děti, 14 % ženy, 45 % muži, z národnostního hlediska převládají Afgánci (63 %), Iráčané (13 %), Pákistánci (11 %) a Syřané (4 % – zdroj UNHCR září 2017). Na počátku roku 2017 byl počet téměř dvojnásobný – asi 7 800 lidí. Jediná legální možnost, jak se ze Srbska dostat, je v tuto dobu žádost o azyl v Maďarsku, které však přijímá pouze cca 200 lidí měsíčně – čekací doby na seznamech se pohybují v řádech měsíců. Zároveň do Srbska každý měsíc přicházejí stovky uprchlíků nebo migrantů buď přímo z Turecka přes Bulharsko nebo z Řecka přes Makedonii (v říjnu to bylo cca 1 000 lidí). Nutno dodat, že všechny hranice mezi těmito státy jsou hlídány armádou nebo chráněny ostnatými dráty. Tito lidé tak do Srbska přicházejí s pomocí pašeráků za nemalé peníze a tou nejméně bezpečnou cestou.
    Tisková zpráva, Praha/Brno/Adaševci, 4.12.2017 – Čeští dobrovolníci ukončují svou srbskou misi. Organizace Pomáháme lidem na útěku (PLNU) uzavírá po dvou letech a třech měsících své působení v zahraničí, kde pomáhala uprchlíkům v improvizovaných i oficiálních táborech a na hraničních přechodech. V posledním roce působili čeští dobrovolníci v táborech Adaševci a Principovac v Srbsku. Svoji práci tam nyní předávají do rukou místních organizací.
    Neutěšená a beznadějná situace v Řecku i v Turecku nutí další a další uprchlíky spolupracovat s pašeráky, kteří kvůli uzavřeným a hlídaným hranicím zvýšili své ceny. Cesta z Řecka do srbského Bělehradu tak nyní stojí asi 3 000 EUR na osobu.


TZ- Rok činnosti českých dobrovolníků

    Dobrovolníci provozující prádelnu v ní strávili dohromady asi 1 320 hodin, průměrně 30 hodin týdně. Na nočních službách ve velkokapacitních stanech, kde uprchlíci přespávají, odsloužili 268 nocí (předcházeli tam konfliktům, pracovali na prevenci sociálně-patologických jevů, nebo prostě jen naslouchali lidem a vytvářeli prostor pro mezikulturní setkávání). Velké množství času, celkem 3 960 hodin, věnovali čeští dobrovolníci také volnočasovým aktivitám pro děti a dospívající. Zejména šlo o kreslení, sport a výuku jazyků, provozovali ale také například školu skateboardingu, skákání na trampolíně pro děti nebo letní kino. To promítalo celkem už 163x. “Začínali jsme na Jen počkej zajíci a Mr. Beanovi, ten má asi největší úspěch, a postupně jsme přecházeli k celovečerním filmům – od Disneyho, Pixaru, ale třeba i Pána prstenů,” popisuje terénní koordinátor PLNU Milan Votypka.
    Praha, Brno 31.8. 2016 – V sobotu 3. září to bude rok, co se začali organizovat čeští dobrovolníci. Situace na hranicích evropských států se od té doby příliš nezměnila: je zde nutné pomáhat a Czech team tam stále působí. Jako připomenutí roku činnosti se v pátek 2. září v Praze uskuteční výstava věnovaná právě dobrovolníkům z ČR a dobrovolníci vyhlašují 3. září 2016 Dnem dobrých skutků. Čechů vyjelo na hranice už více než tři a půl tisíce – momentálně působí především v Srbsku.
    Víme, že současná situace nemá žádné jednoduché řešení. Nejsme vítači ani sluníčkáři, někteří z nás sdílejí podobné obavy jako většina obyvatel. Rozhodli jsme se však aktivně jim předcházet. Nechceme nečinně přihlížet, ale jednat. Jsme přesvědčení o tom, že solidarita, ochota pomáhat si a schopnost se navzájem respektovat navzdory zjevným rozdílům jsou tím, co nás činí lidmi a co nás odlišuje od těch, kteří uprchlíky vyhnali z domovů.


Odborná veřejnost podporuje projekt Nesoudíme. Pomáháme

    Na začátku léta 2018 se nám ozvali dobrovolníci z mezinárodní dobrovolnické sítě a upozornili nás, že se zhoršuje situace v Bosně a Hercegovině. Mnoho z lidí, kteří již delší dobu pobývali v táborech v Srbsku, kde jsme ještě loni působili i my, vzdalo čekání na přechod do Maďarska a přesunulo se právě do Bosny. Roli ve zvýšení počtu migantů na území Bosny hraje také situace na řeckých ostrovech, kam v létě připlouvá více lidí a tábory jsou tam už dávno přeplněné.


Osobnosti podporují projekt Nesoudíme. Pomáháme

    Za uplynulý rok jsme toho viděli a zažili mnoho: pomáhali jsme lidem, kteří trpěli žízní, hladem a nemocemi a byli na smrt vyčerpaní. Stáli jsme tváří v tvář uprchlíkům, kteří byli zoufalí a někdy i agresivní. Snažili jsme se zahřát uprostřed noci promrzlé děti a uklidnit jejich vyděšené rodiče. Hledali jsme ztracené lidi v polích. Stáli jsme čelem policejním obuškům a slznému plynu, ale také jsme pomáhali policistům z mnoha zemí Evropy, které jejich vlády poslaly  často v minimálních počtu na hranice. I díky této spolupráci se často situace tam, kde byli dobrovolníci, nevyhrotila ve větší tragédii. V zimě, vedru, v dešti i v bahně jsme se snažili o jediné: abychom my domácí i ti, kteří na hranice Evropy připutovali dlouhou a nebezpečnou cestou, zůstali lidmi a podle toho se k sobě chovali. Ti z nás, kteří nemohli pomáhat za hranicemi, přispěli nemalými částkami či materiálními dary do sbírek. A podporovali ze zázemí kolegy, kteří vyjeli do terénu. Získali jsme tisíce zážitků a zkušeno
    “Pokud se do statistik podíváme podrobně, zjistíme, že počet lidí v uprchlických táborech se stabilizoval kolem 4 000 – kapacita srbských uprchlických táborů je nyní již dostatečná, například asi 400 dětí uprchlíků už dokonce chodí do srbských škol,” komentuje Dalimil Petrilák, analytik Pomáháme lidem na útěku. Zároveň ale vysvětluje: “Maďarsko přijímá kolem 200 lidí za měsíc a cca 500-1000 lidí do Srbska každý měsíc přijde z jihu, takže je evidentní, že stovky lidí každý měsíc odchází s pašeráky ilegálně dále do Chorvatska nebo do Maďarska. Dá se odhadovat, že jen za rok 2017 takto Srbsko opustilo kolem 5 tisíc lidí, tedy průměrně 10-20 lidí každý den. Navzdory tvrzení evropských politiků se tak ukazuje, že Balkánská trasa není uzavřená, je pouze více nebezpečná. Řešením by samozřejmě bylo umožnit lidem bezpečné způsoby, jak žádat o azyl v zemích EU například už v Řecku nebo Turecku, tím by také vyschla hlavní část příjmů mafie a pašeráků.”


Dobrovolníci PLNU se vrací do terénu – vyjeďte s námi do Bosny!

    V pátek 2.9. v 18:00 se ve sluji pro novodobé umění, Venuši ve Švehlovce na Praze 2, uskuteční vernisáž fotografií, které dokumentují všechna místa, kde čeští dobrovolníci působili. Fotografie jsou doprovázené komentáři samotných dobrovolníků. Popisují jejich motivace pomoci, činnosti, které na místě dělali, a také jejich vzkazy obyvatelům Česka. Cílem není jen poděkovat těm třem tisícům lidí, kteří v zahraničí pomáhali osobně, ale také mnoha desítkám tisícům lidí, kteří se podíleli a dále podílejí na finančních a materiálních sbírkách. “O snímky jsme poprosili právě lidi, kteří na místě sami pomáhali. A sešlo se jich stovky. Vybírali jsme takové, které ilustrují to, co si sami pamatujeme.” doplňuje Zuzana Lenhartová, předsedkyně Pomáháme lidem na útěku. Vernisáž uvede jeden z fotografů a terénní koordinátor Pomáháme lidem na útěku Jan Skalík. Výstava vznikla díky charitativnímu představení divadelního souboru 11:55. Tímto jim děkujeme!
    Přestože je Balkánská trasa oficiálně uzavřena a v Řecku jsou téměř všichni uprchlíci ve státních armádních táborech, situace stále není stabilizována. Přísun nových uprchlíků na řecké ostrovy z Turecka se sice na čas zpomalil, ale nezastavil: v pondělí 29.8. připlulo přes 400 lidí, průměr je cca 100 lidí denně, což je nárůst oproti červenci, kdy průměrně připlouvalo 60 lidí denně. “Z řeckých táborů navíc přicházejí znepokojující informace o nedostatku hygienických potřeb, jídla, možnosti ubytování – někde lidé na útěku bydlí jen ve stanech na betonových deskách – i o nepřijatelném chování zaměstnanců v kempech,” dodává Dalimil Petrilák, analytik Pomáháme lidem na útěku.
    V rámci relokačního programu bylo z Řecka přesunuto zatím pouze asi dva a půl tisíce lidí a oficiální registrací prošlo necelých třicet tisíc lidí s tím, že v Řecku se podle údajů UNHCR zdržuje téměř šedesát tisíc uprchlíků.


Zdravotnická zařízení podporují projekt Nesoudíme. Pomáháme

    Výročí připomíná i další fotografická výstava „Lidé na cestě“. Výstava bude během nadcházejícího roku putovat po moravských a českých městech, v říjnu bude mít vernisáž v Brně na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Kompletní výstavu, kterou je možné shlédnout na jejím webu www.lide-na-ceste.cz, doprovází i vydání publikace stejného jména a veřejné debaty v rámci vernisáží. Výstava připomíná, že ačkoliv uprchlíků do Evropy nyní přichází méně, neměli bychom kvůli tomu zapomínat na podmínky, v kterých se nyní ocitají, ani na příčiny, které lidi na tuto nucenou cestu z jejich domovů vedou. Součástí výstavy tak například jsou i informace o nečekaných souvislostech změny klimatu.  


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00