Jak na věc


pražské tramvaje

Simon Mawer – Pražské jaro (recenze)

    Osudy českých i britských hrdinů se na necelých 400 stranách přibližují a proplétají, tempo graduje, nejvyšší intenzity nabírá v okamžiku příjezdu tanků. I předtím ale Mawer dovede zaujmout, třeba popisem hektického Černínského paláce, kde úředníci se složkami pod paží spěchají z jedné kanceláře do druhé a Mawer to přirovnává k "chaosu, jaký nejspíš zachvátí včelí úl, do nějž se dobývá medvěd", samozřejmě ruský.
    Přestože letošek byl bohatý na skvělé knihy (za všechny můžeme jmenovat například Alias Grace Margaret Atwoodové nebo Podzemní železnici Colsona Whiteheada), Simon Mawer dovedl něco víc. Povedlo se mu najít správnou polohu vyprávění a správné tempo vyprávění. Na začátku si dává načas s rozvinutím příběhu – někomu se dokonce může zdát úvod značně rozvleklý. Myslím ale, že vzhledem k příběhu je pomalé tempo zvolené na začátku případné:


Milostný příběh na pozadí pražského jara. Simon Mawer představil nový román zasazený do srpna 1968

    Co je hlavní silná stránka knihy? Je těžké jednu takovou vybrat, protože těch skutečně silných stránek má kniha hned několik. Začneme mistrovstvím ve vyprávění, které Mawer opět ovládá tak mocně, že se vám nebude chtít od knihy odejít ani na minutu. Bylo opravdu nelehké knihu odložit a věnovat se běžným povinnostem – a když už jsem musel, pořád jsem nemohl z hlavy dostat myšlenky na to, co bude s hrdiny knihy dál. Hlavní postavy jsou v podstatě čtyři (dvě dvojice). Mawer se víceméně drží toho, co jste se o nich dozvěděli na začátku, takže nějaký mentální vývoj postav se nekoná. Za normálních okolností by to pro mě byl důvod snížit hodnocení knihy. Proč jsem to nakonec neudělal? Mawer to vyvážil strhujícím příběhem, který se sice na začátku rozbíhá pomalu, ale je to podobné, jako když jste na kraji vodního víru: Čím blíže jste závěru, tím je tempo zběsilejší a zběsilejší. Do děje vstupuje nová postava, která děj akceleruje do obrovských otáček.
    Zvlášť přesvědčivé jsou pak historické reálie. Mawer prý přípravě věnoval přes dva roky. Když román minulý měsíc představoval v pražské Havlově knihovně, poznamenal například, že Leonid Brežněv oslovoval Alexandra Dubčeka Alexandře Stěpanoviči, což je doloženo třeba v sovětském stenografickém záznamu rozhovoru z 23. srpna v Moskvě.
    Události pražského jara ho zjevně lákaly dramatičností, situací, v níž velká říše surově utlačí malý národ, jenž volal po svobodě. Mawer ten obraz takto uchopuje a srozumitelně předkládá především anglickojazyčnému čtenáři, jak ostatně dokládají příležitostné historické vsuvky.


Mawerův román o roce 1968: Pražské jaro jako ztráta iluzí, mládí přejeté tanky

    Mawer se však neomezuje na kratičké časové období, ale ukazuje nám prakticky všechny nejdůležitější události tohoto turbulentního roku. Od uvolněného jara, kdy se Dubčekův režim před celým světem prezentoval coby socialismus s lidskou tváří, až po osudné události srpna 68, kdy na naše území vtrhla vojska Varšavské smlouvy, probíhaly boje před rozhlasem a do doby, kdy byla naděje na lepší zítřky nemilosrdně zadupána do země.
    Tolik k historickým událostem té doby. Na pozadí těchto divokých politických změn autor rozehrává dva milostné příběhy. Angličtí studenti, James a Eleanor, cestují stopem po Evropě a zabrousí i do, pro ně exotického, východního bloku. Jsou mladí, naivní, nezkušení a o jejich dalších osudech většinou rozhoduje hod mincí. Druhý pár tvoří anglický diplomat Sam a česká studentka Lenka. Ta mu učaruje svojí přirozenou živočišností a jejich vztah nabírá na vážnosti, z čehož Lenčina maminka ani anglická ambasáda nemám zrovna velkou radost.


RECENZE: Hodiny, kdy dopadla sekera na naděje pražského jara. To je nový Mawer

    Také u Mawera ale nacházíme protagonistu, který se nenakazil, jak říká Danny Smiřický v Miráklu, "všeobecnou infekcí odvahy". Skeptikem je zde Samuel Wareham, první tajemník britské ambasády v Praze, jehož rukama prochází zprávy od rozvědky a který má v popisu práce navazovat styky s českými studentskými vůdci. Přesvědčivě vylíčený diplomat zbavený iluzí, střídavě označovaný za cynika a realistu, smýšlí o Československu jako o "pouhém slovanském výběžku vklíněném do srdce teutonského světa" a nedělá si iluze. O politice ani lidech. Příklad za všechny: když se Samuel zakouká do české studentky, ze všeho nejdřív si ji nechá zjistit u britské tajné služby.
    Simon Mawer je anglický spisovatel, kterému zjevně učarovaly československé moderní dějiny. Nejdřív to byl Skleněný pokoj inspirovaný osudem vily rodiny Tugendhat, potom Mendlův trpaslík, kde svoji roli sehrál slavný brněnský vědec a v neposlední řadě je to Pražské jaro, které velice čtivým způsobem popisuje události srpna 1968.
    Rok 1968 je stále v řadě z nás velice živým tématem. Ostatně prakticky v každé rodině najdeme někoho, kdo tyto události prožil na vlastní kůži. Přesto je vždy zajímavé dozvědět se o tomto tématu něco nového. A právě to nám přináší Simon Mawer ve své nejnovější knize. Díky němu máme možnost nahlédnout na známé události z trochu jiného úhlu a podívat se jak, tato nelehká doba byla vnímána v zahraničí.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
cache: 0000:00:00