Jak na věc


pravopis vánočních svátků

Sejdeme se naproti „Nové radnice v Ostravě“?

    Bakalářské a diplomové práce by měly mít jistou úroveň. Od studentů, kteří odevzdávají své závěrečné práce, se očekává, že zadaná témata svých prací zpracují pořádně, pečlivě a kvalitně, že jejich práce bude v něčem přínosná.
    Slova přejatá z cizích jazyků tak nějak automaticky (resp. častým používáním) přecházejí do našeho vyjadřování, aniž bychom se nad nimi vůbec pozastavovali. Jsou součástí naší mluvy a používáme je zcela běžně. Kámen úrazu nastává ve chvíli, kdy tato slova potřebujeme napsat. Častokrát tápeme, jak tyto počeštěné výrazy psát.
    Ačkoli by se mohlo zdát, že v dnešní době je už pravopisná podoba podstatného jména výjimka zažitá, tak stále se ještě najdou takoví „neználci“ (a je jich skutečně hodně), kteří při zápisu tohoto slova neváhají a automaticky jej píšou jako vyjímka (a stejně tak zapisují i slova od něj odvozená – vyjímečně, vyjímečný aj.).
    Ve svém dnešním příspěvku se budu zabývat rozdílným psaním podstatných jmen téma a tematika a od nich odvozených slov. Rozdíl spočívá v užití délky samohlásky e (v prvním případě píšeme dlouhé e, ve druhém krátké e).


Jazykové korektury v praxi aneb „tchýně mně děsně štve“

    Přídavné jméno dceřiný se píše s jedním n, ačkoli se v psaných textech běžně vyskytuje i podoba se dvěma n. Správná, tedy jediná možná varianta je však dceřiná společnost, dceřiná buňka, dceřiná firma, v žádném případě tudíž nelze psát dceřinná.
    Dnes se zaměřím na pravopis substantiva výhrůžka a od něj odvozených adjektiv a adverbií. V mnoha textech se totiž setkávám s tím, že psaná podoba uvedeného podstatného jména je nejednoznačná. Někdo píše výhrůžka, jiný užívá zase výhružka, další považuje za jedinou kodifikovanou variantu slovo vyhrůžka. Tak jak je to tedy správně?

Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00