Jak na věc


pravopisná cvičení na vyjmenovaná slova po b,l

Poznámka o shodě stylového příznaku

    Přídavné jméno dceřiný se píše s jedním n, ačkoli se v psaných textech běžně vyskytuje i podoba se dvěma n. Správná, tedy jediná možná varianta je však dceřiná společnost, dceřiná buňka, dceřiná firma, v žádném případě tudíž nelze psát dceřinná.
    Stále častěji se v beletristických či odborných textech nebo v novinových článcích a zprávách objevuje záměna předložek díky a kvůli. Nedávno jsem si této stylistické hrubky všimla v knížce Marcely Mlynářové V padesáti na začátku. Této chyby se autorka dopustila na straně  96, a to hned dvakrát.
    Ve slovech, u nichž se jako spisovná připouští dvojí výslovnost, [s] i [z], a PČP z r. 1993 uvádějí psaní dublet, se za slohově neutrální považují podoby se s: desén – dezén, diskuse – diskuze, disertace – dizertace, kasein – kazein, kasematy – kazematy, plisé – plizé, renesance – renezance, resort – rezort, režisér – režizér.


Chybovat je lidské, chyby neřešit je pro ostudu. Víme, které texty by potřebovaly jazykové korektury.

    PČP 1993 zavádějí u některých slov přejatých z cizích jazyků podoby odlišné od těch, které obsahovala PČP 1957 a jejich reedice. Psaní s v případech, v nichž PČP 1993 uvádějí v úvodní části (Pravopisná pravidla, Psaní slov přejatých) i v části slovníkové (Pravopisný slovník) jen z, je v souladu s Dodatkem k PČP rovněž správné. Mezi dubletami jsou však v některých případech stylové rozdíly. Uvedené příklady zachycují jen nejběžněji užívané výrazy, vzhledem k rozsahu nemohou být výčty úplné, nezachycují řadu odborných výrazů nebo odvozených slov, pro které uvedené zásady rovněž platí. Např. je uvedena pouze dezinfekce (ale stejně píšeme i dezinfikovat, vydezinfikovat, dezinfekční), gymnázium (gymnazista, gymnazistka, gymnazijní, gymnaziální), organizace (organizační, organizovat, zorganizovat, organizátor, organizátorka).
    Zvláštní, jak mě dokáže nadzvednout ze židle to, když nám (jazykovým korektorům) fušují do řemesla rádoby odborníci na český jazyk. Tito lidé mají zřejmě pocit, že opravovat české texty může kdokoli. A podle toho to taky vypadá. To se pak nelze divit těm, kteří by rádi objednali jazykovou korekturu svých textů, ale po přečtení takového inzerátu od svého plánu upustí. Kdo by taky svěřil opravu textu někomu, kdo se označuje za jazykovou korektorku a hned v první větě (nechytejte mne za slovo) udělá pravopisnou chybu. Ach jo, kam ten svět spěje... 
    Ve slovech zakončených v 1. p. na skupinu vyslovovanou [-ns, -rs, -ls], v ostatních pádech a ve slovech odvozených se skupinou vyslovovanou [-nz-, -rz-, -lz-] jsou obě možnosti psaní rovnocenné, a to bez stylového rozlišení, například:


Jazykové korektury v praxi aneb „tchýně mně děsně štve“

    Pravidlo pro psaní těchto dvou předložek je následující. Pokud se jedná o pozitivní skutečnost, užívá se předložka díky (zásluhou něčeho). Naopak v negativním smyslu se píše předložka kvůli (vinou, následkem něčeho).
    Ačkoli by se mohlo zdát, že v dnešní době je už pravopisná podoba podstatného jména výjimka zažitá, tak stále se ještě najdou takoví „neználci“ (a je jich skutečně hodně), kteří při zápisu tohoto slova neváhají a automaticky jej píšou jako vyjímka (a stejně tak zapisují i slova od něj odvozená – vyjímečně, vyjímečný aj.).
    Slova přejatá z cizích jazyků tak nějak automaticky (resp. častým používáním) přecházejí do našeho vyjadřování, aniž bychom se nad nimi vůbec pozastavovali. Jsou součástí naší mluvy a používáme je zcela běžně. Kámen úrazu nastává ve chvíli, kdy tato slova potřebujeme napsat. Častokrát tápeme, jak tyto počeštěné výrazy psát.


Pravopis přídavných jmen dceřiný, dceřiná

    Ve slovech zdomácnělých, kde se původní s vždy v češtině vyslovuje jako [z], se podoby se z považují za základní, tedy stylově neutrální. Lze je užít ve všech typech textů. Podoby se s mohou být považovány za základní v úzce odborných textech (např. chemických), v ostatních typech textů je jejich užití též náležité, ale stylově příznakové, například:
    Včera jsem si z knihovny půjčila moc pěknou knížku pro děti. Jmenuje se Vánoční knížka, napsala ji a ilustrovala Tereza Říčanová a v roce 2006 ji vydalo nakladatelství Baobab. Jenže i v tomto textu jsem narazila na pravopisnou chybu, která je zcela mimo mé chápání.
    Další pravopisná chyba, která se objevila, a to v knížce Ivana Landsmanna Smetanová revoluce. S druhým pádem se přece pojí předložka z, nikoli s (správně: jeden z kolegů).
    U některých slov je možné užít tři možnosti: geodezie, geodézie, geodesie (nikoli však geodésie), stejně tak třeba kurziva, kurzíva, kursiva (nikoli kursíva), prezidium, prezídium, presidium (nikoli presídium), inzulin, inzulín, insulin (nikoli insulín).
    Ve svém dnešním příspěvku se budu zabývat rozdílným psaním podstatných jmen téma a tematika a od nich odvozených slov. Rozdíl spočívá v užití délky samohlásky e (v prvním případě píšeme dlouhé e, ve druhém krátké e).


Základní pravopisná podoba je se s (typ diskuse – diskuze)

    Pozn.: Po předponě latinského původu kon- se ve zdomácnělých slovech píše z i s; ve shodě se spisovnou výslovností se však ve slovech konsekrace, konsekuce, konsekvence, konsenzus, konsignace, konsonant a ve slovech od nich odvozených píše pouze s (viz bod bod 1.2).
    V knížce Jiřího Žáčka Krysáci jsou zase spolu, kterou vydala Česká televize v Edici ČT v roce 2016, se na straně 13 objevila pravopisná hrubka ve slově štrúdl. Ačkoli se štrúdl píše jedině s ú, podoba slova s ů je velmi obvyklá, a pro mě tedy nikterak překvapující. Pro některé lidi je však velkým překvapením, že štrúdl se píše s ú, a dožadují se logického opodstatnění či pravidla, podle kterého by si pravopis slova štrúdl odvodili. Jenže takové pravidlo prostě neexistuje. Jak by podotkl Eda, laboratorní potkan z Prahy a jeden z protagonistů jmenované knihy: „Máme tu problém, pánové!“ Nezbývá nám nic jiného než si pravopisnou podobu slova štrúdl navždy zapamatovat.
    D: dezaktivace – desaktivace, dezerce – deserce, dezert – desert, dezideratum – desideratum, deziluze – desiluse, dezinfekce – desinfekce, dezinformace – desinformace, dezintegrace – desintegrace, dezolátní – desolátní, dezorganizace – desorganisace, dezorientace – desorientace, dimenze – dimense


10 nejčastějších chyb v diplomových a bakalářských pracích

    Dnes se zaměřím na pravopis substantiva výhrůžka a od něj odvozených adjektiv a adverbií. V mnoha textech se totiž setkávám s tím, že psaná podoba uvedeného podstatného jména je nejednoznačná. Někdo píše výhrůžka, jiný užívá zase výhružka, další považuje za jedinou kodifikovanou variantu slovo vyhrůžka. Tak jak je to tedy správně?
    V knize je použita předložka z, která se váže se 7. pádem, tj. z novými hračkami. Ach jo, se 7. pádem se přece pojí pouze předložka s, tedy správně: s novými hračkami.
    Na webových stránkách Moravskoslezského deníku se objevil článek varující před sexuálním deviantem pohybujícím se po Ostravě. Holky by měly být určitě ostražitější a dávat si pozor a korektoři či redaktoři Moravskoslezského deníku by měli taktéž zpozornět, aby jim neutíkaly chyby, které se v textu vyskytují...
    Tam, kde je v jednom slově spojeno více dubletních možností, je třeba dbát na to, aby se jejich stylový příznak shodoval, tj. aby se nemísily prvky vlastní stylově neutrální podobě s prvky stylově zabarvenými. Píše se tedy báze nebo base, ale ne báse ani baze; vízum nebo visum, ale nikoli vizum nebo vísum; laktóza nebo laktosa, ale nikoli laktósa ani laktoza.


Pravopisná podoba reklamních sloganů

    Ach jo... vina/nevina jakožto substantivum se píše s jedním n, oproti tomu adjektivum vinný, vinná se píše se dvěma n (stejně jako krátký tvar přídavného jména odvozeného z příčestí trpného - vinna).
    K: kazeta – kaseta, konzerva – konserva, konzervativní – konservativní, konzervatoř – konservatoř, konzul – konsul, konzulát – konsulát, konzultace – konsultace, konzumace – konsumace, koroze – korose
    Bakalářské a diplomové práce by měly mít jistou úroveň. Od studentů, kteří odevzdávají své závěrečné práce, se očekává, že zadaná témata svých prací zpracují pořádně, pečlivě a kvalitně, že jejich práce bude v něčem přínosná.
    Ve slovech s příponou vyslovovanou [-izmus] a ve slovech ve výslovnosti zakončených na [-zmus], [-zma] se za základní považují podoby se s, např. impresionismus – impresionizmus, romantismus – romantizmus, spasmus – spazmus, marasmus – marazmus, charisma – charizma.

Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00