Jak na věc


psychologické testy zdarma s výsledkem

Dějiny psychologie a psychologické směry:

    Pozorování- sledujeme člověka , jeho projevy bez záměrného zásahu psychologa a zaznamenáváme je. Pozorování můžeme dělit na metodu
    Psychoanalýza se rozšířila v průběhu prvních desetiletí 20. století po celé Evropě a podstatně ovlivnila i sociální teorie v USA. Brzy pronikla i za hranice medicíny a psychologie a ovlivnila některé směry společenských věd a umění.
    Humanistická psychologie – zabývá se sebevyjádřením člověka, jeho pravou identitou (= to, kým ve skutečnosti je) a seberealizací. Okolí člověka je třeba zlidšťovat, aby každý měl příležitost svou identitu projevit.
    Forenzní (soudní) psychologie se používá v soudní praxi při zjišťování psychologických zvláštností delikventa, při vyšetřování a posuzování výpovědí svědků apod.


V současné době existuje v psychologii pět hlavních proudů:

    Psychoanalýza- zakladatelem je vídeňský lékař Sigmund Freud (1856-1939)(narozen v Příboře na Moravě a zemřel v Paříži, kam utekl před nacisty), který se zabýval problémem, zda se v psychologickém výzkumu stačí zabývat pouze vědomím a zda vedle vědomí neexistují ještě další pochody, jež mohou ovlivňovat i naše jednání a chování, a to v nevědomí. Freud zjistil vztah mezi minulou zkušeností člověka a jeho současnými problémy, a tím upozornil na vliv nevědomí na chování člověka. Podle Freuda jsou rozhodujícím činitelem psychického vývoje jedince pudy, zejména pud sexuální.
    -extrospekce – pozorování vnějších projevů člověka v přirozených nebo speciálně upravených situacích
    Psychologická metodologie řeší problémy, které úzce souvisejí s pochopením metodologických přístupům nebo výzkumných projektů, teorií apod. a jejich užití v psychologii.
    Hlubinná psychologie-zabýváse psychoanalýzou(rozborem duše), zkoumá podvědomí. Zahrnuje v sobě klasickou psychoanalýzu (Freud), analytickou psychologii (Jung), individuální psychologii (Adler) a neopsychoanalýzu (Fromm).


Metody výzkumu v psychologii:

    V průběhu vzniku psychologie jako vědy se byl předmět psychologie určován různě. V období, kdy bylo psychologické myšlení závislé na filozofii, se za předmět psychologie považovala duše. V minulosti chápali duši jako oživující princip. Ztotožňovali ji s dechem, krví nebo míchou. Teprve později se prosazovalo pojetí na těle nezávislé duše. Současná psychologie má sice ve svém názvu „psyché“ (duše), ale ve svých teoriích se pojmu duše vyhýbá. Se vznikem vědecké psychologie se předmětem psychologie stalo studium psychických procesů, stavů a vlastností. Psychologie se stala empirickou vědou (vychází ze zkušeností).
    Transpersonální psychologie – zabývá se mimořádnými změněnými stavy vědomí, vznikajícími mystickými praktikami, meditací, drogami apod. Představitelem je americký psycholog českého původu Stanislav Grof (1931).
    2.Obsahová analýza – zkoumá výskyt určitých témat v médiích a jinde, slouží k charakteristice určitých jevů a jejich historických proměn (např.pornografie)..
    1.Základní psychologické disciplíny zahrnují ty psychologické jevy a skutečnosti, které mají nejobecnější charakter a postihují psychologické jevy z nejzákladnějších hledisek.
    Tvarová psychologie (gestaltismus, z něm. gestalt= tvar)- tvrdí, že psychické děje vystupují jako celky, jejichž strukturu a vlastnosti nelze odvodit z jejich jednotlivých částí, že biologické, psychické a sociální jevy a procesy mají celostní nedělitelnou povahu. Mezi zakladatele patří Max Wertheimer (1880-1943) a Wolfgang Köhler (1887-1967).


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00