Jak na věc


radar a bouřky

PORT → Téma → Není radar jako radar

    Dalším možným rizikem jsou odrazy elektromagnetické energie hlavního svazku „dopřednými odrazy“ od letounů na malých výškách. Tady nastává obrovské navýšení této energie a hrozí nebezpečné ozáření osob na zemi. Podobně hrozí i průnik nadlimitního záření do kabin jiných letounů, které se mohou nacházet v nižší letové hladině pod prvním letounem. Přitom dopředné odrazy jsou stejně jako vlnovodné kanály naprosto nevyzpytatelné. Terénní skryty proto nemusejí stačit. Každý průlet letounů v okolí radaru v Brdech by tak byl do 50 km nebezpečný – současná bezletová zóna 8,6 km neposkytuje dostatečnou ochranu. A například Příbram se nachází ve vzdálenosti pouhých 16 km od radaru, Plzeň 30 km a ruzyňské letiště v Praze 60 km.
    Pokud by se do paprsku radaru dostaly nízkoletící družice, jejich přístroje by byly zničeny. Díky lineární regulaci a moderním programům by se však navýšení výkonu radaru zjistilo jen těžko. Radar také vyžaduje svůj zdroj energie. Pro napájení jsou tu tři možnosti. Jednak ze sítě – ale tady může vzhledem k počasí či přetížení nastat výpadek. Jako záložní zdroj by mohl sloužit naftový generátor, ten však vytváří chvění, které může být zdrojem šumu pro zesilovače. Zbývá ale ještě jedna možnost.
    Obvykle se počítá s tím, že výkon klesá s druhou mocninou vzdálenosti, tady je však nutné počítat se čtvrtou mocninou, protože paprsek se ještě musí vrátit a radar musí být schopný jej přijmout, zesílit a analyzovat.
    Pplk. v.v., Ing. Milan Hlobil, odborník v oboru radiolokace, bývalý pedagog Univerzity obrany v Brně: Představme si například, kdyby zde v údolí byla mlha a z té mlhy vykukovaly pouze vrcholy kopců, to jsou vhodné podmínky meteorologické pro vznik atmosférického vlnovodného kanálu.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00