Jak na věc


zakládaly unii obhájců

Tři extrémně malé kostry dosud neznámého humanoida byly objeveny na východě Irska. Senzační nález svědčí o tom, že středověké pohádky o skřítcích a elfech se zakládaly na pravdě.

    Zatím není jasné, ze kterých druhů hominidů se Homo minusculus vyvinul, zda patří do vývojové linie druhu Homo erectus nebo Homo sapiens. Morfologická podoba s moderním člověkem hovoří spíše ve prospěch druhé varianty, přičemž mohlo jít o samostatný poddruh. Proč ale byli takhle mrňaví, zůstává záhadou. „Mohlo to souviset s nedostatkem zdrojů během poslední doby ledové na konci pleistocénu, která trvala přibližně před 110 tisíci až 12 tisíci lety,“ naznačil profesor z dublinské univerzity Edward James McInnes.
    Podle archeologů se Homo minusculus lidí zřejmě bál, a proto se jim vyhýbal. Nakonec však stejně nepřežil. K jeho vyhubení možná přispělo i to, že přišel o své přirozené prostředí.
    Ukázalo se, že jde o kosterní pozůstatky dvou žen a jednoho muže, které se však od moderního člověka nápadně lišily. Na výšku totiž měřily jen něco mezi 47 a 61 centimetry! Jde tak o dosud neznámého hominida, jemuž irští archeologové pro jeho mrňavý vzrůst dali jméno Homo minusculus neboli člověk maličký.
    Nedávné deště v Irsku způsobily, že tamní les vydal nečekané tajemství. Během hrátek nedaleko řeky Boyne našli tři chlapci tři malinké kostry. „Někdo tady zavraždil nějaká děcka!“ bylo první, co vyděšené kluky napadlo a okamžitě nález oznámili na policii. Přivolaný patolog ovšem záhy pochopil, že místo v lese nebylo dějištěm zločinu z nedávné doby, ale že je archeologickým nalezištěm. Jeho domněnky pak potvrdil tým archeologů z univerzity v Dublinu.


Děti našly v lese kostry trpaslíků. Jde o nový druh mrňavého hominida, který se podobá člověku

    Na celém objevu je nejzajímavější fakt, že jak kosti, tak kamenné artefakty pocházejí z doby mezi roky 1145 až 1230. To by znamenalo, že Homo minusculus koexistoval s člověkem dnešního typu více než 45 tisíc let! Tím by se také vysvětlilo, proč v mnoha starodávných pohádkách a mýtech vystupují postavičky skřítků, trpaslíků a elfů včetně legendárního irského leprikóna. Zřejmě nebyly prostým výplodem lidské fantazie, ale zakládaly se na realitě.
    Poblíž koster pak archeologové ještě odkryli různé kamenné nástroje a zbraně včetně sekery, dvou nožů, hrotu kopí a dvou jehel, které všechny – jak jinak? – byly také miniaturní. To naznačuje, že Homo minusculus byl na technologické úrovni pravěkých lovců a sběračů ze starší doby kamenné, neboť mezi artefakty chybělo cokoli z keramiky nebo kovu. Zato se tu nalézalo mnoho kostí malých zvířat, jako veverek, zajíců, krtků a ježků, které nesly stopy po vaření.
    Po objevu lidského poddruhu Homo Floresiensis na indonéském ostrově Flores v roce 2003 je Homo minusculus dalším důkazem toho, že naši planetu po tisicíletích obývali společně s lidmi i mnozí jiní hominidové, kteří však postupně vyhynuli. Do jaké míry se o to zasloužil „člověk moudrý“, je otázkou.

Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00